A něco statistiky pro puntičkáře jako jsem já 😊 (podle palubního počítače auta):

Ujel jsem celkem                                    - 8 437 km

Průměrná spotřeba nafty                     - 9,4 l / 100 km

Za volantem jsem seděl při řízení      - 176:35 hod

Náklady na cestu celkově  (47 dnů)    - 61 900 Kč

           (z toho jen za naftu)                   - 31 720 Kč

           (z toho jen za trajekty)               - 15 140 Kč

Na kole jsem ujel                                    - 106 km

Pěšky jsem nachodil                              - 70 km

… co říci závěrem?

Měl jsem představu, že část cesty, kdy pojedu sám, nasměřuji nejdříve do Skotska do míst, kde jsme před třemi roky nebyli, a pak si projedu sever Irského ostrova. Marušku jsem chtěl vyzvednout na letišti v Dubinu. To nakonec vůbec nevyšlo, okolnosti to Marušce nedovolily. Plán cesty byl tedy nuceně změněn a z dostatku času jsem se dostal i na místa, která bych původně vůbec nestihl. Musím přiznat, že cestování o samotě mám rád, ovšem toto prodloužení pro mě bylo už poněkud dlouhé. Trajekty však byly pevně zajištěny na dané dny.

Když jsem začal po Vánocích uvažovat pro další cestu o Irsku, neměl jsem na rozdíl od jiných zemí žádný záchytný bod, kam bych se chtěl rozhodně podívat. Snad jen Tullamore a Oskar Wilde mi běhalo hlavou 😊. Prošel jsem nejdříve cestovky, kam jezdí. Ty ale chválí svoje destinace, hlavně atrakce. Pak jsem přečetl pár cestopisů jiných cestovatelů. Něco jsem se dověděl, něco srovnal v hlavě, studoval mapy. Vytypoval jsem nějaké cípy poloostrovů a vše bodově značil do mapy. Hodně mi pomohly popisy Wild Atlantic Way na webu této cesty. Hlavním zdrojem informací při plánování a hlavně během cesty je pro mě WIKIPEDIA v českem nebo anglickém jazyce.

Nakonec jsem nějak propojil většinu bodů do možné cesty a byl hrubý nástin trasy dovolující velkou improvizaci. Mám dojem, že jsem si projel vše podle svých představ.

Možná se ke mně nedostala nějaká informace o něčem zajímavém, důležitém, ale tím mě na druhou stranu vlastně nemrzí, že jsem něco vynechal 😊.

Fotil jsem jako vždy o sto šest, mám teď co editovat (asi 2000 fotek). A protože se mi stále potvrzuje, že z dálnice nic nepoznáte, dálnice jsem pokud možno ignoroval, i když často za cenu hádání s navigací, než pochopila, že chci jinudy 😊.

Co říci k počasí? Neskutečné. Při zmínce o Irsku každý ihned reagoval, že si sem chci jet zmoknout a užít vody. Nestalo se. Pršelo často, ale v noci. Ve dne jsem cestoval ve větším dešti asi jen dvakrát. A i když bylo často velmi oblačno, nakonec na focení mi to sluníčko vylezlo. Děkuji mému jmenovci tam nahoře 😊. Místní tedy hodně mluví o tom, že letošní rok je v Irsku velké sucho. Měl jsem kliku. Že Irsko má dostatek vláhy je vidět na každém kroku. Vrcholky hor jsou obrostlé zelení tak svěží, až člověk žasne. A do výšek, kam až se rostliny udrží. Obrovské pláně rašeliny plné vody jsou obrostlé většinou vřesy. Často cedule varující před hlubokou vodou zakazují vstup do rašelinišť a vřesovišť.

Doufal jsem, že se třeba i vykoupu v moři 😊. Ale že se vykoupu a zablbnu s radostí ve vlnách Atlantiku 3x jsem netušil. Teploty byly většinou dost pravidelně v noci kolem 15°C, ve dne vyšplhaly často až k 24°C. Ono vůbec Irsko patří do mírného pásma vlivem Golfského proudu, přežijí zde venku i palmy (často k vidění), takže asi zase tak moc nemrzne. Teplota vody byla také stálá, řekl bych, že rozhodně 18°C nepřesáhla 😊. To mě ovšem od koupání ve vlnách Atlantiku nemohlo odradit.

Nezapomenutelné zážitky – těžko říci, ale rozhodně příroda jako taková. Především západní pobřeží plné útesů, zálivů, ostrůvku nedá ani na chvilku odpočinku očím a všem smyslům. Hornaté části západního pobřeží a poloostrovů jsou opravdu úchvatné. Živobytí odkázané v podstatě jen na pastevectví není jistě jednoduché, ale příroda dělá divy.

Silnice – Typy a kvalitu sinic jsem tady několikrát popisoval. Není to vždy jednoduché v Irsku jezdit autem, obzvlášť na úzkých silnicích regionálních (R) a ještě více lokálních (L). Často jsem zastavoval k vyhnutí s protisměrem, často i couval. Ale jde to. Vyžaduje to jezdit pomalu a s obrovskou pozorností na silnici. Ony jsou totiž většinou z obou stran obrostlé hustým vysokým živým plotem jako ochrana před větrem, takže do zatáček nevidíte a netušíte kdo a co je za ní. Pro mě s volantem vlevo a jízdou vlevo byly nejhorší zatáčky doleva, tak jsem často najížděl do zatáčky středem, abych dříve viděl a byl viděn.

Řidiči – Překvapivě v Irsku velmi pozorní, ohleduplní, neriskují. Předjíždějí pouze když dobře vidí a je to bezpečné. Jen ti mladí neumí jezdit po úzkých silnicích. Neznají pravidla a myslí si, že je jejich pruh jejich a já musel velmi často, protože pruh pro mě byl velmi úzký, zajet až do keřů. Oni se snad o ta svá auta nebojí a věří, že uhnu. Pak už jsem to dělal tak, že jsem jel prostředkem a na poslední chvíli teprve uhýbal. To jasně viděli, že se nevejdou 😊.

To ve Skotsku jsou řidiči ohleduplnější a zkušenější. Často zastavují v širším místě hodně brzy a dávají mi přednost. Při vyhýbání se všichni zdravíme a děkujeme si. V Irsku ale, když jim zastavím na straně a pouštím je před sebe, poděkovat neumí. Většinou tak každý desátý zabliká nebo zatroubí jako poděkování.

Jízdní kolo – velmi dobrý dopravní prostředek do měst i do přírody. Jsou tu na rozdíl od Británie poměrně často značené cyklotrasy, ovšem dost vedou po silnicích.

Karavan servis – s tím jsem se moc často nesetkal, jsou v placených kempech. Pitnou vodu ovšem najdete u každé větší čerpací stanice, často i kanál na vypuštění šedé vody. Toaletu vylejete na veřejných záchodech na parkovištích.

Ceny nafty – V Čechách při odjezdu beru u ONO za 31,90 Kč. Ceny v projetých zemích se pohybují v rozmezí 39 – 44 Kč. Levnější stanice jsou u obchodních domů. Nejlevnější je Severní Irsko a Skotsko, dražší Irsko a Anglie. V zemích Velké Británie je dražší nafta než natural, v Irsku naopak.

Aplikace v mobilu a navigace – navigace v autě mi za kanálem La Manche nefunguje, nemá mapy. Pořídil jsem si nový tablet, nebo jsem byl dotlačen, aby mi fungovaly Mapy.com. Musím je velmi pochválit, pracovaly spolehlivě i díky spolehlivé GPS v tabletu. Udělal jsem nákupem velmi dobře, občas je prostě dobré inovovat. Navíc jsem objevil velmi dobrou funkci. Naplánuji trasu v notebooku, uložím ji a ona se synchronizuje přes internet do tabletu. Tam jen pustím navigaci z této mapy. Už je konec přepisování styčných bodů do navigace.

Neumím si již představit dostávat se ve městech na vybrané místo bez navigace, je to v dnešním provozu bez znalosti místa takřka nemožné. Stopař v aplikaci Mapy.com mi pak zaznamenával pohyb po celou dobu, měřil vzdálenosti a vytvářel mapy, které jsem na tomto webu každý den uváděl.

Místa pro přenocování mi dobře doporučovala aplikace Park4Night. Mohu říci, že pro mé cestování je již takřka nenahraditelná.

Obrovským zdrojem informací je pro mě WIKIPEDIA tentokrát především anglicky.

Peníze – používám již několik let mezinárodní kartu Revolut. Je to pohodlné, mám neustále přehled v mobilu a vše platím kartou a přes internet. Hotovosti mi rukama vůbec neprošla.

Internet – k využívání veškeré techniky je třeba internet! Trasy, místa a komunikaci jsem hledal a prováděl přes notebook, navigaci nahradil tablet. Signál mám v autě vyřešen malou přenosnou wifi-nkou s Twist kartou.

Co se ale za ty roky podstatně změnilo, je spotřeba dat. Na první cestě před 6 lety jsem měl navigaci také v tabletu a spotřeboval jsem za 40 dnů asi 15GB dat. Letos mi nestačilo 58GB. Prostě se nám z těch aplikací stali žrouti dat 😊. Díky ale za ně. Je třeba s tím počítal při sjednávání balíčku dat. A také operátoři omezují data navíc v EU!

Pozor ale na pobyty mimo EU (Zónu 0), třeba na trajektech. Tam je roaming internetu velmi drahý a je třeba ho vždy vypnout. Velká Británie je stále ještě zařazena do tarifu EU pro letošní rok.

ZÁVĚR … Je velmi těžké hodnotit letošní cestu. Ne vše vyšlo podle představ, mluvím o nemožnosti příletu Marušky. Samozřejmě letenka a část ceny trajektu propadly. Nejde ale o peníze, jde o to, že jsme se na to částečné společné cestování těšili, a hlavně pojetí bylo od začátku odpočinkové. S tím ale nikdo nic nenadělá. Jen ta cesta o samotě už byla i pro mě dlouhá.

Navzdory tomu se mi povedlo projet a vidět všechno, co mě lákalo vidět a jsem velmi spokojen. Především příroda Irska a Skotska mě vždy zajímala. Irsko jsem si nedovedl představit. Dnes už mám pěknou představu a jsou pasáže opravdu překrásné a úchvatné, lahodící mým očím. Miluji hory a hornatá je velká část Irska. Život zde nebyl rozhodně vždy jednoduchý pro drsnost přírody, která nedovoluje příliš pěstování plodin. Jádro zemědělství je zde v pastevectví, chování ovcí, krav a koní. Lidé jsou zde přátelští, po očním kontaktu i na ulici většinou sami pozdraví a farmaří se se mnou zdraví mávnutím rukou vždy 😊.

Irština je pro mě zcela nesrozumitelná, napadá mě podobnost s dánštinou, holandštinou? Ani číst mi to nějak nejde. Ale bohatě se se všemi domluvím anglicky a v obou jazycích jsou zde i všechny nápisy.

Cesta mě nadchla. Oči neustále zaměstnávaly mou mysl, stále bylo na co koukat, o čem přemýšlet. Užil jsem si koupání v Atlantiku i živé hudby v irské hospodě. Těžko se srovnává Irsko a Skotsko. Díky horám, fjordům a vysočině bych se po Norsku asi raději vrátil do Skotska. Tím nechci říci, že Irsko nikoliv, rozhodně stojí za návštěvu a západní pobřeží mě uchvátilo. Je tu překrásná příroda a kdo miluje historii, přijde si rovněž na své. Cítím se obohacen poznáním další částí Evropy…

43. Holy Island a NP Snowdonia

Út 2. 9. 2025

Spát jsem včera nešel, ihned po půlnoci přejíždím k terminálu trajektu. Už nechtějí ani číslo rezervace, zdálky si mě načetli podle SPZ auta. Jen si ověřují moje jméno podle pasu a přidělují číslo lajny pro nalodění. Jak jednoduché 😊.

Trajekt je poloprázdný, lehám si ve 2:30h na velkou sedačku ve velkém prostoru, kde totéž udělala na druhé straně Angličanka v prošívané bundě. Prostě vybavená i dekou a polštářem. Jsme tu jen my dva. Nastavuji budíka v mobilu, ale budím se nakonec 10 min. před zvoněním. Vylodění probíhá ve městě Holyhead na ostrově Holy Island. Přejíždím na vyhlédnuté místo u stadionu podle navigace a ihned ulehám ke spánu. Je 6h ráno.

Po 10h zasedám za volant, mířím do mého oblíbeného NP Snowdonia, už potřetí. Tentokrát objíždím nejvyšší horou Walesu a Anglie Snowdon (výška 1083 m.n.m.) od západu, jihu a východu. A jako vždy je vrchol v mracích a zase na něm mrholí. Z jihu je na fotce přesně vidět, kudy jsme vrchol dobyli pěšky výstupem před 20 lety s Měkotovými. Anglo-Ind Dyphy tam dojel s rodinkou vláčkem z Llanberis 😊.

Počasí nic moc, ale ta krajina je tady okouzlující vždy.

No, přátelé, teď mě čeká už jen tranzit Anglií do Doveru, kde navečer přeplouvám do Calais. A pak po dálnici domů. Těžko již něco zajímavého uvidím, natož vyfotím, tak se odmlčím. Nebudu mít o čem psát 😊. Ještě asi večer sem vložím něco závěrem a celkovou mapu cesty a statistický souhrn jako vždy zpracuji ihned doma po příjezdu. To by mělo být v sobotu 6.9.2025.

Děkuji vám všem, co jste mě sledovali, za společnost😊. Mám vždy velkou radost, když moje poznatky a fotky někoho zajímají a rádi se sem vracejí. Mám najednou pocit sounáležitosti.... Díky😊

Trasa:      Holyhead, Bangor, Caernarfon, Beddgelert, Capel Curig, Pentrefoelas - 118 km

Nocleh:   Pentrefoelas - 53.0480378N, 3.6818261W

42. Dublin – Oscar Wilde

Po 1. 9. 2025

Proti původnímu plánu mi vybyl na Dublin celý den. Parkuji v ulici u obytné zóny na jihu Dublinu, nechám auto tady, přesedávám na tramvaj směr centrum. Dublin nemá metro. Autobusy zajišťují všechnu dopravu ve městě, ale netuším, jak fungují. Mě se zalíbila už doma při studiu podmínek tramvaj. Existují zde jen dvě tramvajové linky – zelená (od jihu k severu) a červená (od západu k východu). Vybral jsem si tu zelenou a podle toho jsem i parkoval na noc.

Cestování tramvají je velmi jednoduché. Na každé stanici jsou zařízení, kde si zvolíte kam chcete jet a ono vám to stanoví jízdenku. Pro cestu přes více jak 2 pásma je cena jednotná 2,60€. Potvrdíte, zaplatíte kartou a vytiskne vám to jízdenku. A já měl během jízdy i revizora 😊.

Zhruba jsem si vymyslel trasu mezi Oskarem Wildem a lavičkou Václava Havla, ale díky dostatku času se tak trochu toulám ulicemi. U Oskara Wildeho je příjemno, nechávám se vyfotit od skupinky z Německa a pak je pobavím svojí posádkou. Vše jim vysvětluji, proč a jak, a je opět veselo. Jako skoro všude, kde posádku vyložím 😊. Jen na Acropolis mi to nedovolili.

Lavičku Václava Havla nacházím snadno podle mapy. Chvíli na ní posedím s krásným výhledem na St. Patrick's Cathedral. Vydávám se do uliček kolem centra, chvílemi v hustém dešti, kdy se musím i někde schovat. Procházím i nádvořím Dublin Castle. Město působí klidným čistým dojmem možná také díky mnoha parkům. Na pořádek dohlíží městská stráž. Uličky plné hospůdek zdobených živými květinami občas pokazí divná kombinace historické budovy s modernou. Až necitlivě na sebe nalepené.

Večer přejíždím do blízkosti přístavu, abych po půlnoci včas dorazil k nočnímu trajektu do Walesu. Navigace mě perfektně provádí centrem Dublinu.

Trasa:      Dublin - 20 km

Nocleh:   Dublin - 53.3621931N, 6.2175708W

Vzkazy:

Maruška :

Ahoj Peťo:)))
tak jsme se dočkali Tvých zápisek a je ještě noc a už si čtu Tvé předchozí dny. Jednak Ti děkuju, žes mi poslal fotečku paní, která spřádá vřeténka vlny a plete z nich výrobky. Zachytils krásný pohledy do krajiny, kde jsou znát políčka ohraničená kamennýma zídkama, aby z nich vítr neodfoukával zeminu. Zámky i kostelíky či katedrály z kamene, prostě strohá anglická (irská) architektura s jednoduchými parkovými úpravami. Na každý stavbě mnoho komínů, aby se vyhřály všechny kouty. Taky krásná modrá hortenzie, nějak podobně, díky Tvé péči, rozkvetla do modrofialova i ta naše u roubenky doma. Ve městečkách i vesničkách různě barevné domky, to si každý pozná ten svůj:))) Je vidět, že i při cestě na sever či na jih:))) si stále hledal, kde se všude dotkl břehů Titanic. A vyzdvihuji, žes hledal má oblíbená strašidla cantervilská, ale já si myslím, že určitě bydlí na Rock of Cashel. Tam už je skoro vidím:))) Petře, máš krásnou expedici - nádherně to dokumentuješ, popisuješ, fotky hladí a nutí k fantazii. Moc je mi to líto, že jsem nemohla doletět za Tebou. Prostě život je někdy složitější. Ale, prožíváš tak krásný dny svobody, toulání, objevování, potkávání jiný kultury a člověk musí konstatovat, že je Ti co závidět v tom dobrém. Maruška, Majda a Hubert
… díky za hodnocení mé dokumentace 😊. A že by strašidla na Rock of Cashel? 😊

41. Národní park Wicklow Mountains

Ne 31. 8. 2025

Vstávám raději včas a po 9h nasedám na kolo směr Glendalough. Vesnice je vyhlášená klášterem z 6. století založeným sv. Kevinem, poustevníkem a knězem, zničen byl v roce 1398 anglickým vojskem. Z kláštera zbyla kamenná věž, do které se uchylovali obyvatelé vesnice v době ohrožení. Věž neměla žádný vchod, vstupovalo se do ní oknem po provazovém žebříku. Výška věže je 33 metrů a je nejvyšším objektem areálu bývalého kláštera. Na okraji klášterního areálu se nachází kostel svatého Kevina z 11. století a je nejzachovalejším objektem bývalého kláštera. Další sakrální stavbou je románská katedrála, která byla postavena v 10. století.

A jak jsem udělal dobře, když jsem dlouho nevyspával. Areál byl v podstatě jen pro mě, kolo jsem si tlačil s sebou. A jak odcházím, vyhrne se proti mně fronta lidí asi ze dvou autobusů. Ony ty cestovky to sem valí pod tlakem 😊.

Dalším lákadlem je Upper Lake – Horní jezero ze dvou jezer, podle kterých má vesnice název. Glendalough (irsky Gleann Dá Loch, anglicky Walley of Two Lakes) znamená Údolí dvou jezer. Na kole se dostávám až na konec údolí, kde objevuji Miners Village, zříceninu staré hornické vesnice z poloviny 19. stol. Těžilo se zde olovo až do roku 1957.

Při návratu začínají houstnout návštěvníci, sotva mezi nimi kličkuji na kole, parkoviště je plné autobusů. S potěšením, že jsem to stihl před nimi si dávám v autě oběd. Národní park Wicklow Mountains volím projet od jihu k severu přes náhorní plošinu, kde se dostávám autem úzkou silničkou až do výšky 530 m.n.m. Úzká horská silnička opět znamená neustálé zastavování a vyhýbání s protijedoucími. Některé řidiče prostě nechápu, většinou to jsou mlaďoši, asi se o svá auta nebojí. Starší lidé většinou uhýbají, zastavují, ale tito prostě jedou s tím, že uhnu a zastavím já. Co mi pak zbývá! Občas ale není na mé straně kam a to už pak i nadávám 😊.

Tak jsem tak přemýšlel, koho ze známých irských osobností z kultury vlastně znám. Oskar Wilde byl jasný hned, jeho památník v Dublinu byl jedním z našich cílů s Maruškou od začátku. V Dublinu se také narodil a má sídlo zpěvák Bono Vox z U2 a žila zde zpěvačka Sinéad O'Connor. Oba interpreti patří k mým oblíbeným. Pak mám ještě v hlavě nositele Nobelovy ceny za literaturu G. B. Shawa. Pocházel z Dublinu, ale později žil v Londýně. Já vím, je to slabota, další osobností mě nenapadají.

Trasa:      Glenmacnass Waterfall, Oasis, Ballyboden, Dublin - 52 km

Nocleh:   Dublin - 53.2577183N, 6.1874306W

40. Glendalough

So 30. 8. 2025

Dnes nastal první den, který mi celý propršel. Spal jsem na krásném klidném místě, se sekanou trávou, lavičkami a za tím vším říčka s tůněmi a neprůhlednou hnědou vodou z blízkých rašelinišť. Ráno 13°C, voda v tůních ledová, ale auta přijíždějí. Přivezou mobilní saunu na vozíku v podobě sudu naležato. Paní zatopí a lidé využívají střídavě saunu a tůně. Prostě divoké přírodní lázně z rašelinišť 😊. Chvíli jsem uvažoval, že do toho půjdu, ale sauna stále plná.

Cesta možná pěkná, ale z Wicklow Mountains jsem zatím nic neviděl, i když jsem vystoupal až do výšky 486 m.n.m. Leje a leje, stěrače naplno, mraky až na zem. Tak budu jen doufat, že zítra ke mně bude ten nahoře milosrdnější a něco i uvidím. Ani fotku nebylo kde udělat.

Vzpomněl jsem si, čeho jsem byl svědkem včera. Představujte si. Přijedete na T křižovatku ve městečku, docela hustý provoz. Před vámi auto čeká až bude volno, aby odbočilo. Z hlavní odbočuje další k vám, zastaví napůl v křižovatce, stáhne okénko a baví se se řidičem v autě před vámi z okna do okna. Zablokovali celou křižovatku. Nic je nevzrušuje, nikdo netroubí, všichni čekáme. Prostě měli něco důležitého, co si musei hned říct 😊. Umíte si to představit u nás v Čechách? To by bylo rámusu.

Trasa: Newbridge, Ballymore Eustace, Glendalough, Laragh - 106 km

Nocleh: Laragh - 53.0093664N, 6.3036903W

39. Tullamore

Pá 29. 8. 2025

Pokračuji do vnitrozemí záměrně mimo dálnici, abych měl na co koukat. A je na co. Krajina není hornatá jako na západním pobřeží, ale k ploché nížině má daleko. Pěkně zvlněná s občasnými pahorky, plná vedle pastvin také už polí a lesů. Vedle častých golfových areálů je královstvím Irska zjevně chování koní. Koňských farem a obchodů pro potřeby jezdectví je zde nespočet.

Město Cashel je známé starodávným hradem a pevností Rock of Cashel. Z cestopisů jiných cestovatelů již vím, kam zajet pro nejlepší výhled na zříceninu komplexu na skále. Od roku 370 na místě dnešního hradu sídlili králové z Munsteru. Okolo roku 450 zde svatý Patrik pokřtil krále Aenguse. V roce 990 Brian Bóruma hrad opevnil. Roku 1101 král Murtagh O'Brien daroval vápencovou skálu, na které hrad stojí, církvi. Katedrála, vybudována v 13. stol., je bez postranních lodí s křížovým půdorysem, se středovou věží a na západní straně ukončena masivní obytnou věží.

V okamžiku příjezdu k místu výhledu se spustil tak nekonečný slejvák, že není vidět na krok. Zastavuji a než si udělám a vypiju kávu, vyleze sluníčko. Neskutečně rychle se tady to počasí mění.

A protože Tullamore spolu s Fernetem byly skoro naše "národní pití" (Libor s Mirkem by to jistě potvrdili, že? 😊), z nostalgie rozhodně nemohu vynechat návštěvu této palírny v Tullamore. To bylo jasné hned od počátku plánování cesty. A tak taky trochu historie této značky.

Whiskey Tullamore D.E.W. se původně vyráběla v irské obci Tullamore ve staré palírně, která byla založena v roce 1829. Její název je odvozen od iniciál Daniela E. Williamse (D.E.W.), generálního ředitele a později i majitele palírny. V roce 1954 byla původní palírna uzavřena, a značka byla prodána společnosti John Powers & Son, která se v roce 1966 sloučila s dalšími dvěma irskými lihovary a vytvořila firmu Irish Distillers. Od 70. let se "tullamorka" vyráběla v Midleton Distillery v hrabství Cork. V roce 1994 se společnost Irish Distillers rozhodla soustředit na propagaci značky Jameson a prodala značku Tullamore Dew, až se postupně dostala v roce 2010 do rukou společnosti William Grant & Sons. Ta postavila v roce 2014 nový lihovar na okraji Tullamore, čímž se whiskey po šedesáti letech vrátila domů.

Samozřejmě mě zajímalo pod vlivem reklamy v Čechách, jak je to s Tullamore D.E.W. Honey, když tvrdí, že vzniká smícháním s českým medem? Nemíchají to v Čechách? Nikoliv. Český med je dodávám do Tullamore a zde zpracováván. Na žluté etiketě této whiskey je to i uvedeno, že jde o Natural Bohemian Honey.

Ceny by vás tady ale jistě šokovaly. 0,7l klasické whiskey stojí 31€ (770Kč), Honey 37€ (920Kč), 12-ti letá 63€ (1560Kč). No jo no, alkohol je v Irsku opravdu drahý, cca 2x víc než u nás.

Trasa:      Cashel, Thurles, Templemore, Birr, Tullamore, Mountmellick - 166 km

Nocleh:   Mountmellick - 53.0935856N, 7.4364125W

38. Poslední kotviště parníku Titanic

Čt 28. 8. 2025

Docela náhodou jsem se ještě doma někde dočetl, že na ostrově Great Island ve městě Queenstown (dnes Cobh) nedaleko města Cork naposledy 11. dubna 1912 kotvil Titanic před vyplutím na oceán. A bylo jasno, kde se chci zastavit.

Cork je po Dublinu druhé největší město Irské republiky s jedním z největších letišť v zemi. A také průmyslu je zde dost, obzvlášť v blízkosti přístupu k vodě. Mým cílem je ovšem město Cobh, ke kterému se dostanu jedině oklikou přes poloostrovy, ostrovy a mosty. Dost naivně jsem si myslel, že si město projedu, někde zastavím, udělám si fotku přístavu, odkud Titanic vyjel, a pojedu dál, protože nebude proč se zdržovat. Chyba lávky 😊.

Projíždím městem podél pobřeží a v úžasu nestihám vstřebávat to krásu. Velmi mile mě atmosféra překvapila. Rovněž nebylo kde obytňákem zastavit. Za městem se tedy obracím a jedu na inzerované volné parkoviště pro obytná auta, jehož směrovky jsem viděl při příjezdu. A další docela šok. Parkoviště je na nábřeží před přístavem v těsné blízkosti centra. A co mě šokovalo? Volná místa s vyhrazeným místem kolem obytňáků s jediným omezením a to parkování zdarma maximálně na 48 hodin! Navíc k dispozici i kompletní servis pro obytná auta. Prostě luxus. Škoda že jsem tu před polednem, to bych tu jinak přespal.

V centru jsem hned za přístavem, co by dup. Zaujmou mě ihned krásné barevné domy a obrovská katedrála St Colman's Cathedral, dominující celému přístavu. V centru přístavu zaujme tmavá budova společnosti White Star Line, vlastníka parníku Titanic, ve které dnes funguje pamětní místo a muzeum zkázy Titanicu. Přístav v Queenstownu ovšem nebyl stavebně vybaven pro tak velkou loď a naloďování a vyloďování neprobíhalo u mola, ale pomocí speciálně nakoupených lodí, které pasažéry převážely mezi lodí a pevninou.

Napadlo mě, že jsem tedy již asi byl všude, kde Titanic kotvil. Vyroben byl v Belfastu, kam jsem doplul ze Skotska, první a zároveň poslední plavba s pasažéry začala v Southamptonu, kde jsme byli s Maruškou před třemi lety, a poslední zastávka v Queenstownu. Internet mě vyvádí z omylu, ještě zastavil po vyplutí ve francouzském Cherbourgu. Mám tedy další cíl pro příští putování 😊.

Trasa:      Bandon, Cork, Cobh, Fermoy, Mitchelstown, Cahir - 179 km

Nocleh:   Cahir - 52.3788050N, 7.9162703W

37. Ring of Béarra

St 27. 8. 2025

Když se podíváte na mapu Irska, na jihozápadě vybíhají do moře jakoby 4 prsty (poloostrovy). Dva od severu mám projeté, na třetí hornatý se chystám dnes. Okruh je značený jako Ring of Béarra. Turisté jsou nejvíce lákáni na Ring of Kerry, ale ani oba sousední poloostrovy nejsou chudými příbuznými 😊.

Béarru jsem nakousl již včera, ale to nejkrásnější, a to severozápad a západ, mě čeká dnes. Hornaté vnitrozemí sahá často až do moře, musím tedy několikrát překonávat hřebínky a sedýlka. A jak jinak než po velmi úzkých silnicích. V noci začalo silně foukat, moře je hodně rozbouřené, vlny se rozbíjejí o útesy. Nádhera, společně s oblaky to vše dodává obrovkou dynamiku do všech výhledů. Člověk nemůže odtrhnout oči od těch divů světa 😊.

Silnice po poloostrově velmi úzké, klikaté mezi skalami připomínající obrovské balvany. Naštěstí minimální provoz. I tak se občas skoro modlím, aby někdo nechtěl jet v protisměru. Jsou místa, kde bychom se prostě nevyhnuli. Jeden musí odcouvat. A co myslíte? Většinou jsem to já s velkým autem! Couval jsem třeba i kolem 50m. Oni prostě neumí couvat. Jednoho pána kolem 60 jsem donutil odcouvat na parkoviště asi 10m, ale trvalo to věčnost. Povedlo se mu nacouvat do keřů na obou stranách silničky 😊.

A co tady řidiči, kteří jsou jinak většinou velmi disciplinovaní, trpělivý a neriskují předjížděním, neumí, je poděkovat, když uhnu do strany a pustím kolonu za mnou. Dnes jsem si na to dal pozor a poděkuje sotva každý desátý. Musím tedy na druhou stranu říci, že při vyhýbání během míjení si poděkujeme rukou navzájem skoro vždy. Jo a místní farmáři na traktorech, v autech a čtyřkolkách mě zdraví vždy 😊.

Po včerejší větrné noci nacházím až napotřetí místečko ke spaní v závětří. Mám do dálky výhled na Kilbrittain Castle, což je viditelně vybydlený hrad, kde mohou bydlet snad jen Strašidla Cantervilská. Že bych je konečně našel? 😊

Trasa:      Allihies, Dursey Island, Castletownbere, Bantry, Skibbereen, Kilbrittain - 188 km

Nocleh:   Kilbrittain - 51.6714036N, 8.6767992W

36. Národní park Killarney

Út 26. 8. 2025

Můj plán objet si na kole oblast Muckross Lake ztroskotal hned prvním ranním lijákem. Počasí vyloženě aprílové, střídá se velmi rychle déšť se sluníčkem. A když prší, mraky až na zem. Udělám tedy pěší prohlídku areálu Muckross House. Před tím ovšem objevuji obrovskou celokamennou St. Mary's Cathedral a tu musím navštívit. Jde o architektonický skvost v gotickém stylu, byla započata v roce 1842 s inspirací katedrálou v Salisbury. Stavba je kamenná, kámen přiznaný i uvnitř, čímž vytváří pro mě velmi zajímavou atmosféru. Jednoduché zařízení a zeleně osvětlená kamenná stěna za náznakem oltáře dokreslují magičnost a jedinečnost této katedrály. Nedá mi to a chvíli posedím jen vnímáním toho prostoru s trochou zamyšlením, možná rozjímání.

Někdy v sobotu jsem sledoval v televizi pořad cestovatele po ostrovech Irska. On se i ptal usedlíků, co je sem přitahuje, na ostrov? Paní kolem 40 tady zdědila farmu, kde prožívala často své dětství, rozhodla se pokračovat v rodové tradici a na dálku přes internet pracuje pro IT firmu. Mladí manželé, učitelé, využili nabídku místa s ubytováním… Všichni se shodují v jednom. Víte, je tady drsnější, ale mnohem krásnější příroda, lidé roztroušení po farmách, ale k sobě mnohem blíž. Navzájem si všichni pomáhají a tvoří společenství. Nejsme ortodoxně věřící, ani do kostela tolik nechodíme, ale to duševno nás tady silně zasahuje. Jsme nějak blíže s sobě, k přírodě a spokojeni. Co k tomu dodat? Možná se nad tím trochu zamyslet.

I já to tady všechno nějak cítím a pozoruji. Stačí se na někoho na ulici podívat a co myslíte? On vás, cizího, hned pozdraví a usměje se. Že by ta vřelost lidí stoupala s drsností života?

Sídlo Muckross House bylo postaveno v 19. stol. v tudorovském stylu, ale mohutně přestavěno v 50. letech 19. stol. při přípravě ohlášeného příjezdu královny Victorie v roce 1861. Majitel sídlo přestavoval, vylepšoval, až přivedl celou rodinu na mizinu a po návštěvě královny musel zámek prodat.

Parkovat u zámečku raději ani nezkoušet, nechají vás vjet, ale při odjezdu otevřou závoru až po zaplacení parkovného 15€. Já to včas otočil, zaparkoval na označeném parkovišti bokem a vybaven větrovkou proti dešti vyrážím pěšky.

Návštěva stojí za to, hlavně velký park okolo. Asi třikrát se před lijákem schovám pod hustými stromy a v poledne se vracím k autu. Těším se, že snad uvidím něco z NP Killarney. A opravdu mě to dostává. Šplhám klikatou úzkou silničkou do hor, lemovanou z obou stran vysokým kapradím, kterému se tady pro vlhkost velmi daří. Divoká příroda kolem mě. Ostré břity skal zleva doslova lákají levý bok auta (jede se vlevo) k zaříznutí, ale já se nedám 😊. Není kde zastavit, až nahoře konečně parkoviště. Otevírají se přede mnou neskutečné výhledy, to se nedá popsat.

Jo, a ráno mi v obchodě odmítli prodat plechovkový Guinness. Ptal jsem se, zda vypadám, že jsem mladší 18 let, ale do 10:30h se nesmí alkohol prodávat! Tak takhle to je 😊.

Trasa:      Kenmare, Tuosist, Loughaunacreen, Lauragh, Eyeries, Travara - 98 km

Nocleh:   Travara - 51.6770622N, 9.9991844W

35. Ring do Killarney v dešti

Po 25. 8. 2025

Noc byla poněkud bouřlivá. V 1h mě budí nárazová vichřice s lijákem. Auto se se mnou houpe jako na moři. Maruška asi dobře ví o čem mluvím, když už sám od sebe se rozhoduji k odjezdu z místa pár metrů pod průsmykem a přejíždím do městečka Waterville, kde jsem si odpoledne všiml vhodného místa pro parkování. Na novém místě po chvíli luštění sudoku, nedalo se zprvu usnout, upadám do spokojeného spánku.

V sedle Coomakista sotva vylezu z auta pro příšerný vichr. Krásné výhledy jsou tím poznamenané a vrcholky hor v dálkách se schovávají v mracích. Sotva udělám nějakou to fotku, začíná pršet a mraky se snášejí až na zem. Pak už mi prší celé dopoledne až do Killarney, kde to pro dnešek vzdávám a parkuji na noc.

Z celých Ringů po poloostrově je nejkrásnější západní oblast a silnice z Kenmare do Killarney přes vrcholky hor. Bohužel ta mi zatím zůstala utajená pro siný děšť a mlhu mraků. Doufám že zítra budu úspěšnější, pojedu ji v opačném směru do Kenmare, a uvidím něco z toho, co jsem dnes jen chvilkama tušil. Snad mi počasí dovolí dopoledne na kole objet oblast NP Killarney než vyrazím silničkou do hor.

V podvečer se mraky roztrhaly, vykouklo i sluníčko, vyrážím do centra města Killarney, které je turistickým centrem Ring of Kerry. Má asi 15 tis. obyvatel, v létě žije turistickým ruchem, čemuž odpovídají pěkné domy s množstvím obchodů, restaurací a hospůdek (Pub). Do jednoho takového pubu mě zláká příjemná živá hudba. Co to povídám "zláká", vždyť kvůli tomu jsem vlastně do centra vyrazil 😊. Už od Doolin, kde to nevyšlo, toužím strávit příjemný večer s živou hudbou u točeného Guinness 😊. Co vám mám povídat, dva kluci, kytara (zpěv) a banjo (ten nohama ještě ovládal rytmiku), hráli s takovou radostí a nasazením, že strhávali všechny přítomné. Užil jsem si nádherný večer a kdyby nepřestali hrát, asi bych neodešel 😊.

Trasa:      Coomakista, Caherdaniel, Sneem, Kenmare, Killarney - 105 km

Nocleh:   Killarney - 52.0563986N, 9.4930225W

34. Ring of Kerry, Skelling Ring

Ne 24. 8. 2025

Pod vlivem zatažené oblohy nakukuji do předpovědi počasí. Hrůza, má se to následující dny kazit a teploty klesat. Neměl jsem to dělat. Doléhá na mě možná i to, že pět týdnů již cestuji sám. A nemám míč proti trudomyslnosti, která se o mě pokouší. I při dobývání Severního pólu Čechem Františkem Němcem na něj zapomněli. Ještěže máme toho Cimrmana 😊.

Vyrážím a uvidím. Na ostrově Valentia jsem si vyhlédl místečko k zaparkování, je obsazené. Rozhlížím se kolem, nic. Třeba se za tu obytnou dodávku ještě nějak vejdu, couvám asi 30m. Při míjení vidím, že jsou asi na odjezdu. Potvrzují mi to, děkuji za uvolněné místo, sundávám kolo a razím na konec ostrova. To mám ale kliku. Při návratu se dere z mraků sluníčko a nakonec se i vyjasňuje.

Krajina je opravdu překrásná, skalnaté mohutné útesy Cliffs of Kerry svrchu porostlé zelení, samé ostrůvky a menší útesy, v dálce mohutné hory s vrcholy až 1000m v oblacích. Nemohu se vynadívat a nabažit těch výhledů.

Přejíždím mohutný hřeben po úzké silničce, potkávám naštěstí jen pár osobáků. S karavanem bych se vyhýbal asi opravdu těžko. Autobusy a karavany fakt dodržují doporučený směr jízdy na Ring of Kerry proti směru hodinových ručiček.

Oddychl jsem si po sjezdu z hřebenu a vítají mě další útesy a nádherná pláž. Parkoviště už z dálky říká, máš smůlu. Už to chci vzdát, ale přede mnou chce obytné auto opustit nádherné místo s výhledem na pláž. Hurááá! Zastavuji i pár aut za mnou, dávám mu přednost k vyjetí a nedám šanci nikomu mi to zabrat. Neskutečné! Nadšeně si dávám oběd s pohledem na pláž. A tu myšlenku, že bych se šel potřetí koupat do Atlantiku, nelze zapudit. Teploměr ukazuje sotva 20°C, ale přece nebudu srab 😊, třeba je to poslední možnost. Vlny jsou nádherné, pár lidí v neoprenech se pokouší klouzat po vlnách.

Vyrážím v plavkách bos po jemném písku. Slunce svítí naplno. Voda je asi stále stejně teplá = chladná, ale při okolním vzduchu se jeví teplejší 😊. První vlna mě dokonale osvěží a je mi nádherně. Jak malé dítě skáču do vln nebo na nich. A najednou nejsem sám. Několik lidí tedy spíš dětí a mládeže, nebo vlastně jejich rodiče jsem asi zviklal natolik, že je pustili do vody. Nádherně jsem se vyřádil. Jemně unaven se v autě osprchuji a při kávičce doznívají v mé dušičce pocity uspokojení z dnešního dne.

Za dalším hřebínkem mě vítá vesnička Baile an Sceilg s další obrovskou pláží, ale bez vln. Procházkou po duně mě přivábí zvuk hudby a skutečně. Mají zde pravidelné nedělní akce s řemeslníky, fotím přadlenu při předení vlny a poslouchám irskou country – basa, kytara, housle, mandolína. Kdyby lidé tolik nerušily tu hudbu, užil bych si to ještě více.

Tolik se mi tady zalíbilo, že mám za sebou asi 2/3 Ring of Kerry, přespím ještě na trase. Obával jsem se zklamání z vychvalovaného okruhu, sever Irska byl nádherný, ale jih a západ trasy je fakt úžasný. Tedy abych byl přesný, zatím jsem nejvíce uchvácen z přílepku trasy v západní části poloostrova, a to ze Skellig Ring. Kdo tuto cestu po úzkých silničkách vynechá, přijde podle mě o to nejkrásnější z celého Ring of Kerry.

No a abych dokončil sled dne, večer se rozpršelo…

Trasa:      Portmagee, Valentia, Baile an Sceilg, Waterville, Coomnahorna - 61 km

Nocleh:   Coomnahorna - 51.7795006N, 10.1595831W

33. Poloostrov Uíbh Ráthach

So 23. 8. 2025

Po propršelé noci dělám tu prví přiloženou fotku a jdu snídat. Prodlužuji si cestu podél pobřeží a kromě krásných útesů mě hladí krajina pod nejvyšší horou ostrova 951m plná pastvin s ovečkami.

Tuto cestu jako bych ignoroval předpovědi počasí a vůbec podle ní neupravuji trasu. Nakonec je vždy nějak líp, než bych čekal. Podél jižního pobřeží ostrova mám zleva vysoké hory, zprava záliv Dingle Bay a za ním mě fascinují další hory na poloustrově Uíbh Ráthach, jejíchž vrcholy kolem 1000m se choulí v mracích. Poloostrov známý kultovní a prý nejhezčí trasou v Irsku jako Ring of Kerry chci samozřejmě projet.

Překvapuje mě nádherná asi pětikilometrová pláž vytvořená polostrovem z dun. Hodně lidí se po ní toulá, ale na koupání to zatím není.

Rozšířil se nám tady takový nešvar...., už mě to začínají štvát, parkoviště s traverzou omezenou výškou pro vjezd na 2,1m. Proč!? To je diskriminace nás karavanistů. To si v mapě vyhlédnete a v navigaci označíte místo pro parkování, navigace vás navede a ouha!!  Není kde!  Nechápu, proč neomezí vjezd pro náklaďáky váhou. Tak jim vždy vzkážu, ať si teda trhnou nohou a mizím. Tohle na severu nebylo.

Konečně vidím otevřený nejběžnější kostel, kterých je tady nejvíce. Zaujmou na první pohled tím, že nemají věže, ale nad štíty všude jen obyčejný kříž. Vnitřek je velmi skromně zařízený, bez velkých oltářů. Jsou to svatyně v Irsku nejrozšířenější katolické církve, tzv. Irské církve hlásící se k papežovi ve Vatikánu.

Ve městě Cahersiveen plánuji noc. Procházím centrum s obrovskou katedrálou věnovanou Danielu O'Connellovi. Je pro opravu zavřená. Internet mi prozrazuje, kdo to byl Daniel O'Connell. Narodil se v r. 1775 právě zde v Cahersiveen. Často je označován jako "Buditel" nebo "Osvoboditel". Byl irský politický vůdce v první polovině 19. století. Bojoval za zrušení připojení Irska k Británii a za katolickou emancipaci - právo irských katolíků mít své místo ve westminsterském parlamentu, pokud jsou součástí Británie.

Pozorováním obchůdků a hospůdek ve městech zjišťuji, že polovina hospod se jmenuje O'Connor's, O'Sullivan's nebo Murphy's Pub. Asi nejrozšířenější příjmení v Irsku 😊.

Další poznatek je velmi inspirativní. Všichni chodci mimo obec nosí reflexní vesty i ve dne a jsou velmi dobře vidět.

Spím na parkovišti mezi velkým sportovním areálem a hřbitovem. Zrovna se tady konal pohřeb a po krátkém obřadu najel malý bagřík a konal… tady se už asi nepoužívají lopaty. Jiný kraj, jiný mrav.

Trasa:      Dingle, Milltown, Killorglin, Cahersiveen (Ring of Kerry) - 127 km

Nocleh:   Cahersiveen - 51.9532806N, 10.2304611W

32. Nejzápadnější Dunmore Head

Pá 22. 8. 2025

Dnešní den byl poněkud zvláštní, plný překvapení. Těžký výstup i pro moje auto mě zavádí od moře do výšky 413m průsmykem Conor Pass. Mrholí a teplota klesla z 18 na 15°C. V městě Dingle doplňuji vodu a dávám se na okružní jízdu západem poloostrova Corca Dhuibhne. A jsem ve svém živlu. I když je zataženo, každou chvíli zastavuji a fotím. Stále je na co koukat. Zaujme mě třeba dům postavený celý jen z kamenů, i střecha. Už jsem jich tu pár viděl, ale teď si ho mohu prohlédnout z blízka.

Silnička se radikálně zužuje, při míjení s protijedoucím většinu musím zastavit. Jednou se dostávám opravdu do úzkých a nešlo to. Nakonec musím a auta za mnou odcouvat asi 50m a vyšlo to 😊. Ostatně nebylo to dnes moje první couvání.

Mám vyhlídnuté parkoviště, odkud je možné dojít na nejzápadnější místo mého putování Evropou vůbec za celou dobu – na Dunmore Head. Ostatně západněji bez plavení na malé ostrovy už to nejde nikde. A jak jinak, parkoviště už je obsazené. Chvíli okouním a mám kliku, osobní auto a obytná dodávka vedle sebe chtějí odjet, auto přede mnou chce zaparkovat. Trochu mezinárodního vysvětlování o manévrech, které musíme udělat všichni čtyři (Francouzi, Irové, Španělé a já). Dalo to práci, je to tam velmi úzké. Nakonec se povedlo a já parkuji. Uf 😊. Další Angličan mě navigoval zezadu při nacouvávání na centimetr.

Vršky hor jsou v mracích, bojím se, že moc neuvidím. Ale jdu až kam to jde (52.1088128N, 10.4793353W). A věřte nevěřte, sluníčko naznačuje své obrysy a snaží se osvítit skrz opar tu krásnou zeleň. Takže i fotky mám. A co víc? Přicházím zpět k parkovišti nad překrásnými plážemi s bílým pískem a docela pěknými vlnami. Sluníčko už mi to vše osvětluje a mě napadá nečekaná myšlenka, co takhle se vykoupat? A proč vlastně ne, vzduch se ohřál na krásných 23°C, jsem z cesty celý zpocený. A navíc voda má luxusních 18°C 😊. Tedy vlastně nevím kolik, možná je i chladnější.

Hurá do plavek, dojdu na krásnou pláž a vlnám neodolám. Osvěžit se musíte strašně rychle, ale pak si na teplotu zvyknete. Myslím, že jsem si ve vlnách zablbnul hezkou půl hodinu. A musím říci, že to bylo jedné z mých nejlepších rozhodnutí dnes.

Moc se mi v těchto končinách líbí, přespím tu. První místo krásné u další pláže musím opustit, není tu internet, vyhovuje mi až to třetí. A začíná pršet… Není to blázinec? 😊

Trasa:      Conor Pass, Dingle, Dunmore Head, An Mhuirioch - 63 km

Nocleh:   An Mhuirioch - 52.1833997N, 10.3637583W

Vzkazy:

Bára – Romana N. :

Ok, těším se na pokračování. Přeji pohodovou cestu 😊

Petra :

Jasný, tati, v pohodě, my si počkáme 😉. Petra

Jirka P. :

Ahoj Petře, četl jsem tě každý den. Budu se těšit na 1.9. Ať se Ti daří, Jirka

31. Poloostrov Corca Dhuibhne

Čt 21. 8. 2025

Vážení přátelé, kteří mě sledujete, dnes mi zřizovatel mého webu oznámil, že mám vyčerpaná data pro tento měsíc a přístup na web mi do konce měsíce zablokují. Co to znamená? Prosím vás o trpělivost a pokud mi ho opravdu bloknou a bude pro vás nepřístupný, nezoufejte. Psát příspěvky i s fotkama budu dále a 1. září můžete vstoupit (limit mi vynulují) a dočíst zpětně, co se mi podaří vytvořit. Omlouvám se za to, ale v tom jsem malý pán. Třeba budou na mě hodný a nebloknou to hned 😊.

Dva dny jsem strávil přejezdem vnitrozemí k jihu. Musím se přiznat, byla to pro mě už nuda, takové vše normální, rovina v nížinách mě moc nebaví, moře přes den v odlivu daleko. Vše se mění příjezdem na poloostrov Corca Dhuibhne. Hory vysoké přes 850 m.n.m. lahodí mému oku a hned je stále na co koukat. Dušička poskočila blahem. Ať se podívám kamkoliv, stále mě něco přitahuje. Ovečky opět vystřídali krávy v nížinách a dneska budou spát asi se mnou za plotem. Tedy s námi, jsme tu tři obytný auta na konci silničky na útesu Brandon Point. Silnička sem je tak úzká, že mám co dělat projet. A to v jednom místě se musíme vyhnout s osobákem v protisměru. Na centimetry to pomaloučku nějak vyšlo 😊.

Než jsem dorazil na toto místo, odbočuji na dlouhý poloostrov vytvořený z dun v délce asi 6km do moře. Z obou stran jsou nádherné velké pláže z bílého písku, na konci je obec. Dojíždím až na konec silničky a ouha, jak mám otočit? No nic, cukáním se mi to daří na fleku i s tak velkým autem.

Potkal jsem další Čechy, mladí manželé asi tak s 5-letou dcerou. Přiletěli letadlem, půjčili si auto a spí v kempech pod stanem. Holka šikovná, hrdá, že je cestovatelka. Rodiče ji usměrňují, když mě pozdraví ahoj. Na to já oponuji, že cestovatelé si tykají… a hned jsme kamarádi. Ukazuje mi plyšáčka, že si tady koupila tučňáka. Hned jí zvu, ať se jde se mnou na něco podívat. Ukazuju jí moji posádku a než všechny představím, vyhrkne nadšeně: "jééé, tady je i méďa!" 😊 Kolik stačí k dětské radosti… Pak jsme se jako cestovatelé rozloučili…

Trasa:      Ballybunion, Talee, Castlegregory, Kilshannig, Brandon Point - 117 km

Nocleh:   Brandon Point - 52.2875617N, 10.1607325W

30. A zase na jih…

St 20. 8. 2025

Není třeba věřit všemu, co propagační materiály říkají. Prošel jsem večer celou vesnici, ale nikde ani známka o živé irské hudbě v hospůdkách. Všude jen reprodukovaná hudba, jedna hospoda dokonce ve 20h zavřela. Tak jsem si alespoň v pubu, co je na fotce, dal za 140 Kč točený Guinness. Ale to je úplně o něčem jiném než z plechovky 😊. Točí zde pivo s pěnou tak 1cm, úplně plnou sklenici. A když se napijete, je to jako krém… neuvěřitelná chuť. Mňam.

Spal jsem u golfového hřiště docela dobře, provoz aut začal až po 7h. A když už jsem u toho golfu, hraje se tu golf všude. Jsou tu honosné rozsáhlé golfové areály pro bohaté s vozíčky na spoustu holí, snobsky oblečené do golfové módy. Bez tohoto to prý nejde. Projíždím ovšem velmi často, připadá mi, že i častěji, kolem menších hřišť kde se pohybují lidé většinou s dvěma golfovýma holema v rukách z domova a mezi jamkami se učí golf. Na nic si nehrajou, sportovní oblečení vyhovuje, baví se hrou a mají radost, když se jim povede úder. Často jsou to celé rodiny. A to má podle mě smysl.

Internet mi prozrazuje, že golf v novodobé podobě pochází právě z Irska někdy z 15. stol. Pradávný původ hry je nejasný. Někteří historici uvádí, že sport prvotně vznikl z římské hry Paganica, která se šířila Evropou v 1. století př.n.l. Někteří tvrdí, že vznikl v Číně.

Přidávám dnes fotku velkého 3 patrového návštěvnického centra u Mohérských útesů, schovaného citlivě ekologicky v hoře, kde je vidět pouze vstup. Při odjezdu ráno fotím území Doolin s pozadím s ostrovy Árainn, o kterých jsem psal včera. Projíždím zvlněnou irskou krajinou na jih k horám na poloostrovech. Tak trochu je stále podobná a už se zase těším na útesy a hory.

Trasa:      Liscannor, Ennistymon, Ennis, Limerick, Foynes, Tarbert, Ballylongford - 157 km

Nocleh:   Ballylongford - 52.5610136N, 9.4675378W

29. Cliffs of Moher

Út 19. 8. 2025

Již včera večer jsem si koupil přes internet vstupenku a parkování na jedno z nejznámějších míst Irska Mohérské útesy. Je to výhodné koupit přes internet, dospělý 8€, senior 6€. Pokud to kupujete na místě, tak 15€ (12€). A bez zaplacení parkování se sem vlastně nedostanete. Zaparkovat v blízkosti nelze a přístupy z boků jsou zavřené. Mají to dobře ošetřené.

A teď nebudete věřit, ale třeba si to jen tak představte. Vyjíždím ráno v mracích až na zem, vypadá to na déšť. Nicméně to nevzdávám, když mám zaplacený příjezd dnes dopoledne. Asi 10 km před parkovištěm se rozestoupí mraky a přes opar se dere sluníčko. Útesy jsou fakt nádherné, i když trochu v mlze, obcházím je do obou stran. Po hodině najednou mraky a slunce je v háji. To se opravdu stalo… 😊

Viditelnost se zhoršila. V klidu si procházím návštěvnické centrum včetně shlédnutí krátkého filmu z výšky i pod vodou kolem útesů. Když už jsem u "Visitor centrum", opět mě šokuje ohleduplnost Irů k přírodě. Na první pohled jsem ho vlastně hledal, až mě nasměrovaly cedule. Celé je v podzemí (3 patra) v zatravněném kopci. Okolí vlastně jen kazí velké parkoviště, dokonale organizované a hlídané. Když jsem přijížděl v půl desáté, bylo prakticky prázdné. Po dvou hodinách strávených pěší obchůzkou, v centru a nákupy opouštím prakticky zaplněný prostor auty, karavany a spoustou autobusů. Jedině ráno sem, aby se člověk vyhnul zástupům lidí 😊.

Noc strávím v nedaleké vesničce Doolin, která je vyhlášeným místem večerního hraní v místních hospůdkách. Prošel jsem ji celou, ale nevím, našel jsem asi jen 3 hospůdky… třeba někde si snad trochu irské hudby poslechnu, až k večeru vyrazím na pivko… 😊

Nedávno dávali v televizi v Objektivu reportáž o ostrově Árainn, který leží 15 km naproti Mohérským útesům. Zaujala nás s Maruškou zmínka o farmáři, který staví kamenné zídky, nikoliv kolem pastvin, ale kolem políček. Vlastně tak políčka vytváří. Povrch ostrova je jeden velký plochý kámen a vše včetně hlíny berou silné větry v této oblasti na denním pořádku. Aby ochránil políčka, staví zídky z kamenů bez jakéhokoliv pojidla kolem malých ploch, do kterých naveze hlínu a v těchto políčkách pak pěstují plodiny potřebné k životu. Žijí zde takto již v několikáté generaci a teď učí svá vnoučata stavět zídky, jako se to naučil on v 17 letech. Nikdy nikde jinde nebyl a je spokojený. Neuvěřitelné a vlastně ohromující soudržnost celé rodiny.

Trasa:      Ballyvaughan, Lisdoonvarna, Cliffs of Moher, Doolin - 55 km

Nocleh:   Doolin - 53.0131042N, 9.3934828W

28. Dešťové Galway

Po 18. 8. 2025

Za celou moji dosavadní cestu (4 týdny) je dnes třetí den, kdy prší. Jinak pršelo vždy večer nebo v noci. Nebudu k tomu nic říkat, abych to nezakřikl 😊. Teplota během dne za deště se vyšplhala z 16 na 18 °C. Naštěstí nemám v plánu žádnou turistiku.

Město Galway projíždím podél pobřeží, kde mě zaujme obrovská cestovní loď kotvící v dáli, dál se nedostane. A druhá kotvící loď v přístavu již viditelně ztroskotala 😊. Obě na fotkách.

Kolem mě se prostírá jakási delta nebo jak to nazvat. Země tisíce mořských jezírek a ostrůvků a poloostrovů. Mezi nimi slaná voda pracuje podle odlivu a přílivu. Jezírka spojují říčky, přes které projíždím po starých kamenných můstcích. A zde je vidět ta práce vody. Při odlivu tečou peřeje směrem k moři, při přílivu naopak.

Napadlo mě se trochu zamyslet nad Irskem a bude to možná zajímat i vás. Nejstarší doklady přítomnosti mezolitických lovců a sběračů v severovýchodní části ostrova pocházejí ze 6. tisíciletí př. n. l. Po Kristu již velmi brzy, v 5. století n.l., do Irska proniklo křesťanství. Rozhodující úloha v pokojném šíření náboženství je připisována svatému Patrikovi, prvnímu irskému biskupovi, který v zemi působil po roce 431.

Od roku 795 začali do Irska podnikat nájezdy Vikingové, kteří drancovali a odváželi vše cenné do své domoviny. Většina dodnes dochovaných zlatých irských ozdob pochází z vykopávek vikingských hrobů v Norsku. Vikingové založili na irském pobřeží řadu osad, z nichž se vyvinula významná města - Dublin, Wexford, Waterford, Cork, Limerick.

Ve 12. stol. do Irska začali proudit přistěhovalci z Anglie a Skotska, ale většinou přijímali irský jazyk a zvyky. Později se začali naopak chovat jako majitelé Irska. Napětí mezi Angličany a Iry vzrostlo, když v 16. století přibyl spor náboženský - Jindřich VIII. vypověděl poslušnost Římu a postavil se do čela národní, anglikánské církve. To však nenašlo v Irsku většinový ohlas, naprostá většina Irů však setrvala u římskokatolického vyznání. Roku 1641 vypuklo v Ulsteru povstání, proti anglickému revolučnímu parlamentu. Povstalci vytvořili tzv. Irskou katolickou konfederaci se sídlem v Kilkenny. Roku 1649 se v Irsku vylodil Oliver Cromwell a během tří let Konfederaci rozdrtil. Krutost a masakry Cromwellových vojáků zanechaly hluboké stopy v irské kolektivní paměti a folklóru.

Národní katastrofa byla dovršena v letech 1845 – 1851, v období Velkého hladomoru (Great Famine). Jeho příčinou byla neúroda brambor, primární potravy pro Iry, a neschopnost nebo spíš nechuť Velké Británie Irsku pomoci. Angličtí majitelé farem odmítli Irům pomoc. Příčinou neúrody bylo velmi vlhké počasí a masivní rozšíření plísně. Irský hladomor zahubil nebo vyhnal do emigrace polovinu irského obyvatelstva. Počet obyvatel se během pár let snížil z 8 na 4,4 milionu. Výsledkem byl irský nacionalismus a hnutí feniánů, které se leckdy uchylovalo k terorismu.

Další vlna povstání probíhala od rok 1916 až nakonec došlo k irské válce za nezávislost. Irové zvítězili a 6. prosince 1921 celý Irský ostrov vystoupil ze Spojeného království Velké Británie a Irska a byl založen Irský svobodný stát. Nicméně hned další den se parlament Severního Irska, kde byli ve většině protestanti, podepsal pod anglo-irskou dohodu a připojil zpět severní část ostrova ke Spojenému království. Proto ty náboženské rozdíly. Irsko je prakticky katolické, v Severní Irsku jsou ve většině protestantské církve.

Největší ekonomický rozmach Irska nastal v 90. letech 20. stol. Hovoří se o irském nebo také keltském tygrovi. Pomohla ekonomika založená na nízkých daních a svobodě pro finanční podnikání. Významným faktorem byla pomoc Evropské unie získáním lukrativního přístupu na trhy, kam dosáhlo jen Spojené království. Irsko také v 70. a 80. letech načerpalo z EU značné dotace.

Jejda, to jsem toho sesmolil 😊. Ale je to opravdu jen velmi hrubý stručný vývoj této země.

Trasa:      Carna, Camas, Galway, Kilcolgan, Kinvarra, Finavarra - 136 km

Nocleh:   Finavarra - 53.1518575N, 9.1194472W

27. Cykloturistika

Ne 17. 8. 2025

Bee.. bee.. bee… budí mě ovečky po takové všelijaké noci, která začala večer bouřkou a deštěm. Asi nejlepší rozhodnutí po včerejším nárazu na turisty bylo dnešek věnovat kolu. Zaprvé jsem si trochu dal do těla a zadruhé jsem byl odměněn překrásnými výhledy na území plné ostrůvků, útesů, kamenných svahů posetých vřesy a mezi tím vším ovečky, koně a krávy.

Objíždím kolem dvou poloostrovů na západ od města Clifden. Oči mi neustále těkají po okolí a nemohu se nabažit té divoké přírody. Fotím a fotím. Mám stále pocit, že to zachytit ovšem nejde..

Poznávám, že soboty a neděle je třeba vypadnout někam do přírody, kam nejde dojet autem. Jinak z toho nic nemáte. Chtěl jsem třeba zaparkovat na noc u doporučené krásné bílé písčité pláže. Chyba! Už asi 2km od ní parkovaly všude auta, sotva jsem projel. Ujíždím. Projíždím v široko daleko jediným městečkem s přístavem. To samé. Všude plno lidí, aut i na místech, kde je to zakázané z obou stran silnice. Jedním pruhem pak máme projet z obou směru. Občas trochu neřešitelné, občas couvám, abych udělal trochu místa. A pak projíždíme na centimetry od sebe… povedlo se, projel jsem 😊.

Projížděl jsem dnes přímořskou krajinou plnou jezer, propojených, s mořskou vodou, kamenných ostrůvků s trochou trávy a ovečkami. Mezi těmi skalisky, jezírky jsou rozesetý domy a farmičky. Taková trochu rovina. V pozadí vše lemuje pohoří NP Connemara s vrcholky kolem 700m. Narážím i na domky s doškovou střechou a taky na domky s vyrovnanými rašelinovými briketami jako my vyrovnáváme polínka na zimu.

Trasa:      Clifden, Ballyconneely, Roundstone, Cashell - 54 km

                 Na kole v okolí Clifden - 27 km

Nocleh:   Cashell - 53.5411000N, 10.0307847W

26. Ostrov Achill Island

So 16. 8. 2025

Vyspal jsem se podstatně lépe proti včerejšku. Za krásného klidu a jemného šumění moře. Za dunami je velký autokemp, ale plný. Karavany parkují a lidé i stanují na loukách všude kolem (jsou tam i zbudované nájezdy), mezi nimi se pohybují nebojácně ovečky 😊. Jejda, to je nádhera, klídek a pohoda všude.

Je krásně po ránu, vydávám se prozkoumat ostrov až na nejzápadnější kout. Dělám dobře, objevuji nádhernou přírodu, výhledy na moře. Hádám se s navigací, nemám v ní požadovaný konec ostrova, stále mě nutí otočit 😊. Nedám se a dosahuji západu, kam až můžu… to je ta pláž na fotce dole pod horami. Kochám se a kochám…

Pěkné jasné počasí mě opouští okamžikem opuštění ostrova. Směrem k jihu jsou mraky, opar, nic lákavého. Přes hřeben hor s vrcholy kolem 800m z moře směřuji k velmi známému NP Connemara. Ale ovej, je moc známý. Už silnice k parkovišti je obležená z obou stran asi kilometr auty, plno lidí. Chtěl jsem si zítra udělat výšlap, ale abych šel v procesí lidí, to mě tedy neláká. Otáčím a prchám. Doufám, že další místa již nebudou tak obléhaná. Nebo uteču zpět na sever, tam to bylo v pohodě 😊.

A co se mi nestalo v Lidlu. Po zaplacení mi vypadl z ruky piksla velmi chutného zelného salátu (zelí, mrkev, ředkvičky). No jasně, část vyprskla na podlahu. Pokladní bez řečí ihned vše utřel, vzal mi zbytek a ať si dojdu pro nový, dá to do ztrát. Nevím, nevím, jak by se zachovali u nás, když už jsem to zaplatil? Pak vyjíždím z parkoviště, kolony… náklaďák pro mě zastaví dopravu z obou směrů, abych mohl vyjet! Co tomu říkáte 😊? Já ale taky pouštím, kde to jen jde…

Trasa: Mulranny, Newport, Westport, Louisburgh, Leenaun, Tooreen - 157 km

Nocleh: Tooreen - 53.5411000N, 10.0307847W

25. Koupání v Atlantiku

Pá 15. 8. 2025

Dnes mě poprvé Park4Night zklamal. Velmi rušné místo blízko silnice N mě budí už po páté hodině. Hodnocení místa bylo velmi dobré, ale asi jen díky servisní stanice pro karavany.

První zastávku dělám záhy v Carrowmore u vykopávek jednoho z nejstarších megalithických pohřebišť ze 4. tisíciletí před naším letopočtem. Objeveno bylo koncem 18. stol. Gabriel Beranger navštívil místo v roce 1779 a ilustroval některé z památek. Vykopávky vedené švédským archeologem Göranem Burenhultem byly provedeny ve dvou sezónních kampaních, 1977–1982 a 1994-1998, byla provedena podrobná dokumentace, renovace několika hrobek a zpřístupnění veřejnosti. Po složitých jednáních kolem pozemků centrální místo odkoupil a provozuje pamětihodnost. Stojí za to místo navštívit, dokonce parkování i vstupje zdarma.

Vrátím se ještě k názvu trasy Wild Atlantic Way, po které z větší části jedu. Definitivně se kloním k překladu "Divoká atlantská cesta". Projíždím mnohokrát nádhernou divokou přírodou ve smyslu člověkem minimálně dotčenou krajiny podél celého západního pobřeží. Do některých úseků (často odboček z hlavní trasy) se ani nepouštím. Jsou to úzké silničky, kam bych se ani s obytňákem nevešel. Je to tak akorát pro motorkáře a cyklisty. Občas zelení pokryté kopečky vystřídá rovina se spoustou stromů nebo obrovská rašelinová pole porostlá vřesem s občasnou těžbou. Už jsem pochopil způsob dolování. Udělají hluboké brázdy, které odvodňují rašelinu. Tam kde vyschne, částečně vytěží do stran a zbytek nechají opět vysychat.

Musím občas jet i po silnici typu N. Raději mám ale silnice R a to nejen kvůli tomu, že je víc vidět okolo. Často je totiž silnice N stejně úzká jako R, jen místo 80 je povolená rychlost 100 všude mimo obec. Ani místní v osobních autech tuto 100 nevyužívají. A navíc na N jsou kamiony a to pak často při míjení až zastavuju… ! Maruška by na místě falešného řidiče už šílela 😊.

Normální řidiči jsou tu tak ohleduplný, že se mi přihodila kuriozita na kruháku. Ze všech 4 směrů přijela auta a všichni zastavili. Dávali přednost zprava a čekali. Tak jsem jel první 😊.

Bohužel došlo k definitivnímu rozhodnutí, že Maruška nemůže přiletět, okolnosti jí to opravdu nedovolí. Je mi jí moc líto, potřebovala by vypadnout a vypnout jako sůl, ale s tím nic nenadělám. Bohužel. Nicméně já budu pokračovat, trajekty už neposunu na dřívější dobu. Musím tedy překopat nástřel itineráře, nepojedu do Dablinu pro Marušku.

Takže i dnes zajíždím na ostrov Achill Island mimo plán. Ostrov je zpřístupněn z pevniny (vlastně taky ostrova - Irsko 😊) mostem. Opět všude ovečky, ovšem už bez ohradníků volně i po silnicích. A vůbec se aut nebojí, je třeba dávat pozor.

Zaparkoval jsem na krásném místě za dunou u nádherné obrovské pláže. Je 23°C, lidé se koupou, to by bylo, abych se nekoupal i já! A jak řekli, tak udělali. Došel jsem si asi 200m k vodě po bílém písečku… no, voda rozhodně chladnější než na Krétě, myslím, že do 20°C. Po skoku do slušných vln si člověk zvykne 😊. A když už jsem se osmělil, užíval jsem si vln trochu déle… Paráda, konečně jsem se koupal v Atlantiku… 😊

Trasa:      Sligo, Carrowmore, Ballina, Mulranny, Poll Rathnaí, Keel (Achill Island) - 174 km

Nocleh:   Keel - 53.9736319N, 10.0739092W

Vzkazy:

Maruška :

Ahoj Peťo, 😊 zjednoduším si název Tvého včerejšího putování, prostě to je slivkový záliv. Moc hezký skanzeny a domečky opravdu s udržovaným okolím. Máš pravdu, že tyhle útesy u Slivek oproti Moherským útesům jsou ostřejší a hranatější. Mohery Tě budou hladit svýma baldachýnkama.
Ano, holky motorkářky jsou šikovný a statečný. Ve dvou se dá jet a pomoci si navzájem, jen musí být víc obezřetný, kde přenocujou. Já jsem jednou jela sama expedici na motorce do Itálie do hor. A vždy jsem si našla k večeru nějaký penzion na přespání a se snídaní. V dunách bych se sama bála přenocovat.
Asi Ti teď z Čech posíláme kousek sluníčka a teplíčka, když tam máš až 25 stupňů. To je opravdu léto i v Irsku. Doporučuju, aby sis zdokonalil irštinu 😊 a vopatruj se na svých cestách po ostrovech. Ať se stále opatruje Tvůj strážnej anděl a klidný putování vlevo. Maruška, Majda a Hubertík
… irsky se učit nehodlám, jsem na jazyky tupej. 😊 Pro mě je zázrak, že jsem se naučil anglicky tak, že jsem schopen v ní i žertovat s rodilýma domorodcema 😊 Pa Petr

24. Útesy Slieve League

Čt 14. 8. 2025

Po nočním dešti se po hřebenech převalují obláčci, ale modrá obloha se snaží prodrat. Spal jsem naproti místním skanzenu, ráno fotím pár domků z dávných i nedávných dob, některé jsem již viděl i naživo funkčních. Po snídani se dvě holky tak kolem 30 let, motorkářky v plné polní (pěkně naložené motorky) snaží společně vyfotit, tak se nabízím jako fotograf. Jsou ze Španělska a cestují takto samy dvě. V noci spaly mezi dunami pod plachtami v dešti, motorky měly zaparkované kousek ode mě. Že potkávám v těchto končinách chlapy cestovatele na motorkách jsem si zvykl, ale že samy dvě mladé holky, to už je od nich odvaha, když uvážíte, kolik taková plně naložená motorka váží 😊.

Odjely holky notnou dávku času přede mnou, ale pomohl jsem jim ještě jednou. Náhodou se setkáváme znovu na parkovišti před Slieve League, kdy sundávám kolo z nosiče, abych si k útesům dojel po svých. Potřebuji něco udělat pro své tělo. Ony také chtěly vyrazit pěšky v motorkářským a to je pěkný záhul šlapat několik kilometrů. Jsou šťastný, že jsem jim poradil další parkoviště nahoře, o kterém vím z map. Já tam dorazil na kole, když ony už si to vše prohlédly. Popřáli jsme si šťastnou cestu … a zamávali si… 😊

Slieve League je hřeben na pobřeží, jehož útesy jsou vyšší a divočejší než Mohérské, ale méně turisty navštěvované. Nádherné výhledy, sluníčko se dere skrz mraky. A pro mě velmi příjemná projížďka na kole. Tam velmi do kopce, zato zpět si to fištím "zadarmo" 😊.

Poprvé nakupuji naftu u nejlevnější pumpy, co jsem viděl za 42Kč. Je tu dráž než v Británii. A na rozdíl od Británie je tu natural dražší proti naftě asi o 1-2 Kč. I v obchodě je tu o něco dráž. Celozrnný tmavý chléb 750g 74Kč, Guinness 53Kč, šunka 320g 68Kč, mléko 2l 62Kč, brambory 2kg 82Kč, 6ks jablek 74Kč, broskve 100Kč. Ovoce a zelenina se mi jeví až neskutečně drahá. V Irsku se toho asi moc nevypěstuje a vše je závislé na dovozu.

Trasa:      Teileann, Donegal, Creevy, Ballyshannon, Bundoran, Rathcormack - 129 km

Nocleh:   Rathcormack - 54.3198825N, 8.4857403W

23. Tuleňová pláž bez tuleňů

St 13. 8. 2025

Chlubil jsem se tady, že se domluvím i Irsky. Velká chyba! Irština je pro mě zcela nechytatelný jazyk, nějak jsem zapomněl, že existuje. Takže upřesňuji, domluvím se v Irsku velmi dobře anglicky, všichni ji umí dokonale 😊.

Mám v plánu dnes cyklistiku a autem jet trochu dál od pobřeží v kopcích. Rozhodně v těchto oblastech není úrodná půda. Je to taková kamenatá vrchovina, vřesoviště, občas jezírko, pastviny s ovcemi a kravami, nedohledná rašelinová pole. Na oko vše vypadá nádherně. Už jsem si myslel, že mezi tím kamením občas najdou černou půdu a něco pěstují. Omyl! Vypadá to jako rozoraná hlína, ale jde o těžbu rašeliny. Oni jí suší a pak v zimě používají k topení. V obcích, kde působí člověk, je pak okolí všude upraveno, uklizeno, vysekávaná tráva, na zahradách do anglického trávníku.

Přejel jsem místo nádherné pro focení, otáčím se a vracím. Není kde zastavit, tak odbočuji na asfaltovou cestičku akorát pro mé auto. A už mi to dochází. Projíždím mezi rašelinovými poli s těžbou. Hromady briket připravené pro pytlování a k prodeji.

Chvíli před odjezdem na tuto cestu dávali v televizi v Objektivu reportáž o pláži, kam se každoročně shromažďují k páření a množení tuleni. Jedná se o pláž Gweebarra a je mým dnešním cílem na kole. Našel jsem ji, ale tuleně ani jednoho 😊. Neskutečně obrovská bílo-písčitá pláž je přístupná jen v jednom místě. Je tu pár lidí, odliv, takže k vodě se jde asi 300m. Někdo jde i do vody, po dalších 200m chůze má vodu po pás. Napadá mě okusit vodu taky, ale zapomněl jsem si plavky v autě. Přece jenom tu pár lidí je a nechci dělat extempore, takže sundávám jen boty a jdu po jemném písku na procházku k vodě. Ta je trochu chladnější, ale lýtka si nechávám oplachovat vlnkama Atlantiku.

Při chůzi po tvrdém mokrém mořem zhutnělém písečku jsem si vzpomněl na Hanzelku a Zikmunda, když popisovali, jak využívali odlivu k překonávání velkých dálek rychlou jízdou Tatraplánem po písečných plážích. Je to fakt tvrdý podklad i pro pneumatiky.

Další výjezd na hřeben Glengesh je docela fuška pro auto. Na úzké silnice jsem si už zvykl, ale značka o sklonu stoupání bez údaje sklonu je na pováženou. A bylo! Trojka nestačí, stoupám na dvojku, ale v serpentýnách to ani ta nebere a jdu potupně na jedničku. Vrchol od moře přímo do 277 m.n.m. ale stál za ty výhledy. Při vyhýbání s protisměrným vozidlem skoro vždy oba téměř zastavíme. Ale poděkovat, když je pustím, tady umí jen málokdo. A jeden blbeček v kšiltovce s kšiltem dozadu si na mě i vynucoval zastavení, aby mě mohl předjet! Málem najel do auta, které pouštím z protisměru. Agresivní řidiči jsou prostě všude.

Trasa:      An Fal Carragh, Leitir Mhic an Bhaird, Ardara, Glengesh, An Caiseal - 114 km

Nocleh:   An Caiseal - 54.7075092N, 8.7403972W

22. Malin Head

Út 12. 8. 2025

Po včerejším deštivém dni, typickém pro Irsko, mě tahá z postele sluníčko. Když jsem plánoval cestu a zmínil jsem se před kýmkoliv o cíli, jeho jediná slova byla: "Vy tam chcete jet zmoknout?" 😊 Na to jsem neměl odpověď. Navzdory těmto proroctvím prožívám dnes opravdový letní den s teplotou 25°C.

Nejsevernější cíp Irska je nádherný, ale ty útesy, šumící vlny rozbíjející se o skály, skalnaté výškové převisy a tu monumentálnost vnímám opravdu až při pěší túře kolem Malin Head. Neuvěřitelné dílo přírody. Z fotografií to bohužel vůbec nevyzní, ale v hlavě mi to okouzlení a atmosféra zůstane.

Po dopoledním špacíru dávám sprchu, leje ze mě pot, kafíčko a zmrzlinu. Začíná to tu houstnout, nedá se nic dělat, opouštím nejsevernější bod, uvolňuji k radosti přijíždějících místo a už zase směřuju na jih. Pozoruji krajinu, domečky, pláže, moře… a dávám pozor na jízdu vlevo.

Najednou zjišťuji, že zase jedu asi 6 km od Derry. No jo, ono to jinudy nejde. Někdo by třeba namítl, proč jsem si zajel 130 km, když jsem se zase vrátil zpět. To bych ale v hlavě neměl ty skutečné zážitky. V podstatě většinou kopíruji Wild Atlantic Way (Možné překlady - Cesta divokého Atlantiku nebo Divoká atlantská cesta. Kloním se k tomu druhém a to nejen kvůli cestě. Rozhodně příroda okolo je opravdu divoká.), která je tak troch kultovní záležitostí a navíc je dobře značená. Vede od Severu co nejblíže podél Atlantiku až na jih. Některé pasáže jsou přímo vyhlášené.

Silnice mají nějaký lepší asfalt, který je tišší a nedrncá. Po celé Británii se mi i na nových silnicích auto chvělo a drnčelo. V Irsku jsou komunikace 4 typů – M (dálnice – 120km/h), N (státní – 100km/h), R (oblastní – 80km/h), L (lokální – většinou 60km/h). V obcích pak 50km/h. Ty lokální jsem ještě nevyzkoušel, stačily mi některé R. Jsou často tak úzké, že se sotva míjí 2 osobní auta. V podstatě podle mapy je potřeba vybírat maximálně trasy žluté, bílé už jsou opravdu úzké a to pak pořád zastavuji kvůli vyhýbání.

Trasa:      Cardonagh, Ballylifin, Buncrana, Lutterkenny, Dunfanachy - 131 km

Nocleh:   Dunfanachy - 55.1823256N, 7.9754067W

21. Derry a Malin Head

Po 11. 8. 2025

Na druhý pokus vyrážím s deštníkem (20°C) na prohlídku města Derry. Druhý pokus není kvůli botičkám, dávám si už pozor, abych měl obě stejné 😊. Sotva jsem ale vyrazil poprvé bez deštníku, spustil se neskutečný slejvák a já rychle zase zaplul domů.

Město mě trochu zklamalo. Jako jedno z mála má zachovalé původní hradby kolem města. Vydávám se do půlky po nich, pak jdu středem starého města od severní brány k jižní. Z hradeb byly docela zajímavé výhledy po okolí i v dešti, ale v centru města? Rozhodně neoplývá krásou a působí tak trochu vybydleně. Čekal jsem na hlavní třídě nějak živo, třeba kavárničky proti dešti s markýzami. Nic takového i když je teplo až 22°C. Nevím, špatná atmosféra mezi lidmi? Neschopné vedení města přilákat turisty? Nechuť lidí sem zavítat?

Všude se dočtete, že město se stalo celosvětově známé tzv. Krvavou nedělí. V neděli 30. ledna 1972 se město stalo dějištěm masakru, kdy příslušníci 1. výsadkového praporu Britské armády zmasakrovali účastníky mírumilovného pochodu. Bylo zabito 14 lidí, z toho 7 nezletilých, a dalších 13 bylo zraněno. Mnoho svědků včetně přihlížejících a novinářů uvedlo, že všichni postřelení byli beze zbraní, pět z nich bylo střeleno do zad. Tato událost ještě více rozvířila vztahy mezi protestanty a katolíky až do stavu jakési války. Třicet let trvající konflikt v Severním Irsku byl až v roce 1998 v zásadě ukončen Velkopáteční dohodou či Belfastskou politickou dohodou.

Stejně ale v celém Severním Irsku pozoruji jakousi anglickou propagandu, Všude vlají vlajky a to většinou anglické, mezi nimi je jen tu tam severoirská vlajka. Koupit někde malou vlajku Severního Irska na památku je ovšem zcela nemožné. Bylo mi i řečeno, že to rozhodně není běžné zboží. Takže ji nemám.

Vydávám se dále na západ. Vůbec jsem nezaznamenal nějaký hranice až najednou si všimnu, že u pumpy jsou ceny v librách i v eurech. A tak jsem tedy již v Irsku 😊. Čekal jsem nějaké kontroly, když vjíždím do EU, ale pak jsem si vzpomněl, že se Británie dohodla s Irskem, že nebudou zřizovat hraniční přechody po Brexitu, ale pohlídají si to na trajektech. A tím mi docvakává, proč mě kontrolovali celně i pasově před vjezdem na trajekt do Belfastu.

Déšť mě provází po celý den až na Malin Head, nejsevernější cíp Irska. Dojíždím až na cípové parkoviště. A kde mám zaparkovat? Hned mi pomáhá irský karavanista od menší dodávky a navádí mě. Po odjetí jiného auta z místa, co se mi nejvíc zamlouvá, protože budu chráněn i před případným větrem, se ujímá zabránění jinému autu, aby mi to místo zabralo a hlídá moje nacouvání. Přece jenom příjemná sounáležitost mezi námi je napříč národy. Zase jsem se s ním i jeho ženou domluvil dobře Irsky. Jen s jejich třema psíkama ne 😊.

Po zabrání toho nejlepšího místa mě zdraví česky člověk v motorkářském. Teprve si všímám české SPZ na jeho cestovním motocyklu Afrika. Příjemně si pokecáme o cestování. Je velkým cestovatelem na motorce, dálný východ až do Mongolska má projetý s partou podobných motorkářů. Poslední dobou prý mu ale nějak zlenivěli, tak se vydává sám na západ. Cestuje úplně sám a bez itineráře. Prostě kam se mu zachce. Předali jsme si zkušenosti s řídičema po Evropě, koukl do mapy a pokračoval. Člověk se takto potká s velmi zajímavými lidmi a to nejen s cizinci. A to mě na tom všem strašně baví.

Trasa:      Derry, Muff, Cardonagh, Malin Head - 62 km

Nocleh:   Malin Head - 55.3810267N, 7.3739136W

Vzkazy:

Maruška :

Ahoj Peťo, 😊 ty Tvoje fotky jsou asi zkopírovaný z nějakého průvodce, že??? Opravdu jsou nádherné, až neuvěřitelné, že to tak je. Zátoka, kde je veliký kamenný zámek (dnes hotel) a kamenné útvary oproti tomu, podobné našim varhanám?? Nepůjčuješ si fotografie i z Čech??? 😊 Jo, jo, se máš chlapče, ale máš to vše zasloužený, plníš si sny a prožíváš tu absolutní svobodu, co víc si přát než jen zdraví a dlouhý život.
Velice mě zaujal český bus, kde sedí 20 lidí a současně tam mají spací kukaně s malinkými okýnka. Pro mě asi neuchopitelný, kam v noci chodí tolik lidí na toaletu? Je to hodně o cestovatelský odvaze a silným organizmu fyzickým a duševním. Ty máš svůj domeček hříbeček na kolečkách sám pro sebe, Ty si ale, fuj, že se nestydíš 😊. Přeju Ti klidné dny s mnoha cestovatelskými zážitky a dobrými lidmi i v Irsku. Ať Tě i zde chrání Tvůj anděl strážný a svatý Patrik (patron kovářů, havířů, bednářů, sedláků a kadeřníků) Maruška, Majda a Hubert                              … to víš, ty fotky mi tvoří asi umělá inteligence podle mých představ 😊. A jak zpívá Slávek Janoušek: "…všechno je to vymyšlený, vždyť přece žádný New York není …" 😊 Pa Petr

20. Giant's Gauseway

Ne 10. 8. 2025

Navzdory předpovědi neprší, dokonce svítí chvílema sluníčko. To by bylo, abych si neprojel na kole kus pobřeží. Vydávám se kolem 10h příjemnou cyklostezkou směrem k včera ucpanému Giant's Gauseway. A vida, aut a lidí je tu, co by člověk na prstech spočítal. Všichni ještě spí doma. Nikdo na mě nechce nikde nic platit, asi se tu platí jen za parkoviště a v tom je i prohlídka. Navíc na kole můžu i tam, kam je vjezd zakázán a je to pro mě pohodlnější 😊. Projedu si trasu horem nad útesy i spodem podél moře. Paráda. Musím tedy konstatovat, že prohlídka opravdu stojí za to, člověku se až tají dech. Tedy nesmíte trpět závratěmi 😊.

Při odjezdu je situace už jiná, lidi se mi pletou do cesty a hlavně Japonci se všude fotí. Pryč odtud. Sem jedině ráno bez lidí.

Spokojen z projížďky dělám oběd a mezitím se zatáhne. V Bushmills se poprvé ve velkém objevují Midgies, otravná havěť. Černé muštičky, které otravují, koušou a vlezou všude. Už včera jsem s pár bojoval v autě, když jsem na moment nechal otevřené dveře. V Derry už zase nejsou. Tak mě tak napadá, že je asi přitahují lihové výpary z palírny. Ona ta whiskey je tam cítit všude 😊.

Záměrně kopíruji po silnici pobřeží a mám tu možnost viděl i několik městeček plných lidí, provoz aut je velmi silný. Dělám samý dobrý skutky. Jedeme prakticky stále v koloně a jak vidím auto na vedlejší, bliknu a pouštím ho… Pak se mi to zaslouženě vrátí v jedné vesnici. Bezohledně mi tam vjede auto (nedal mi šanci), až musím brzdit, a po 200m odbočuje vpravo, takže zastavuje celou naší kolonu… To mám za ty dobré skutky 😊.

Po příjezdu do Derry začíná pršet. Prohlídku nechán na zítra, budu zde spát. Derry nebo také Londondery je město na západě Severního Irska na hranici s Irskem. Město je známé tzv. Krvavou nedělí, ale o tom třeba až zítra po prohlídce. Ať mám taky zítra co psát 😊. Je to druhé největší město Severního Irska. Původně se jmenovalo Derry. V 17. století z popudu anglického krále Jakuba I. bylo přidáno jména "London" na zdůraznění nadvlády Anglií. Spor o název města je od 20. století předmětem konfliktu mezi irskými nacionalisty a unionisty. Často se objevují směrovky, kde název London je přestříkán.

Ještě přidávám fotku českého HotelBusu při návštěve palírny. Nevím, jak se tam spí za těmi malými okénky nahoře a vzadu. Připadá mi to jako v kotcích… 😊

Trasa:      Pertrush, Portstewart, Coleraine, Bellarena, Limavady, Derry - 82 km

19. Severní pobřeží

So 9. 8. 2025

V noci leje a vítr cloumá obytňákem. Vzbudilo mě to a stáhuji anténu, abych o ní nepřišel. S vidinou stráveného dne v autě se ráno budím do jasné oblohy s teplotou 13°C. Paráda, čeká mě severní pobřeží s pěší turistikou. Vydrží to bez deště nakonec až do mého zaparkování k nocování 😊.

Útesy na pobřeží s překrásnými plážemi jsou mi odměnou. Konečně zase krajina lahodící mému oku. Uvažovaná okružní cesta podle mapy kolem ostrova Carrickarede Island se nečekaně mění v cestu tam a zpět. Docházím k cestě v mapě zanesené, ale je zavřená a zrušená. Od místních farmářů, kteří zrovna přijeli terénním pickupem a károu na ovečky se dovídám, že cesta je zrušena, protože se musí jít pokladnou na pobřeží a zaplatit vstup. Takže jít zpět. Jeden z nich mě nabírá do auta a odváží k mému autu. Příjemně si pokecáme. A vida, domluvím se i irsky😊. I tady v Severním Irsku narazíte na vstřícné milé farmaře. Je to v lidech.

Ostrov je známý kromě scenérie lanovým mostem, přes který se na něj dostanete. Bohužel dnes byl zavřený z bezpečnostních důvodů. Asi kvůli nárazovému větru. Prý to je docela zážitek po něm přejít, ale na druhou stranu kvůli frontám se dlouho čeká. Tak možná dobře, že dnes nefunguje. Vstup se proto nevybírá. Krajina je ovšem úchvatná.

Nechal jsem se zlákat k návštěvě pobřeží Giant's Causeway, které je zapsáno na seznamu UNESCO pro útvar zvaný "Varhany" (The Organ). To jsem si zase naběhl! Totálně ucpané místo auty a lidmi. Těžko jsem se odtamtud dostával (otáčel obytným autem), abych mohl prchnout pryč. Na internetu se pak dovídám, že je třeba si v létě přes internet objednat a zaplatit parkoviště a vstup na určitou hodinu, a to alespoň dva dny předem!!! Jinak vás tam s obytňákem vůbec nepustí. Tak ať si to nechají!!! Stejně naše čedičové Varhany jsou jistě hezčí 😊.

Padá rozhodnutí, že jediné místo v okolí pro přespání bude asi v Bushmills. Město se proslavilo výrobou whisky. Palírna Old Bushmills Destillery je nejstarším lihovarem na světě. Pod touto společností byl založen v roce 1784, ale datum 1608 vytištěno na etiketě značky odkazuje na datum, kdy byla místnímu vlastníkovi pozemků (rodina Phillips) udělena králem Jamesem I licence k destilaci whisky v této oblasti. Společnost pak od nich toto právo získala. Materiály palírny odkazují na záznamy, které dokládají, že se v této oblasti pálil alkohol již před rokem 1176 jako whiskey.

Základní technologický rozdíl mezi whisky ve světě je v tom, že irská whisky se destiluje 3x na uzavřeném ohni, Skoti, známí svou šetrností, destilují pouze 2x na otevřeném ohni a americký bourbon se destiluje jen jednou, ten se jako jediný nepálí z ječmene, ale z kukuřice.

Chci si koupit prohlídku, ale je pro dnešek i zítřek vyprodáno. Je to spousta autobusu, dokonce i český HotelBus (to je upravený autobus jen pro pár pasažérů, kteří spějí v kukaních s postelí v autobuse). Vidím to poprvé. No jo, tak palírnu zevnitř neuvidím, je to prostě další atrakce. Za ušetřené peníze si jako náhradu domů kupuji lahev Originál Bushmills Whiskey. Ochutnám 😊

Trasa:      Ballintoy, Causeway Head, Bushmills - 27 km

Nocleh:   Bushmills - 55.2020311N, 6.5222114W

18. Northern Ireland od jihu k severu

Pá 8. 8. 2025

Po velmi klidném důkladném vyspání do 7:45h na jižní hranici Severního Irska se vracím na severní pobřeží. Stačí mi na to ujet 155 km. Země je kromě Mourne Mountains na jihovýchodě jen nepatrně zvlněná. Opět mizí kamenné zídky nahrazené všude živými ploty. Asi na to mají nějakou techniku je upravovat, jinak si to neumím představit.

Jízda přechází tak trochu v nudu, na nic zásadního nenarážím. Jedu dnes po silnicích A, k vyhýbání nejsem nucen. Pro změnu jsem ale zase vytrouben náklaďákem na 4-proudé silnici. Zdálo se mu, že ho zdržuju, když nejedu maximální povolenou rychlostí 112 km/h 😊. A to mě mohl klidně kdykoliv předjet v dalším pruhu! No, není nad agresivitu! Zlaté Skotsko.

Severní pobřeží je pro mě opět zajímavé přírodou. Zítra se zde budu pohybovat. Ostatně fotka napovídá… Tentokrát jsem si sám našel místo pro nocleh, aplikace moc nenabízela. V mapě městečka Ballycastle si vyhledávám velké parkoviště mezi hřbitovem a školou. Paráda, do centra a přístavu co by kamenem dohodil. Přidávám nějakou tu fotku z procházky. Přístav slouží i pro malé osobní trajekty do Skotska.

Nakupuji poprvé v Severním Irsku v Lidlu a žasnu nad některými cenami. No posuďte sami – jahodový jam tentýž jako v ČR 27Kč (v ČR 49Kč), Boloňská italská omáčka na špagety 21Kč (ČR 35Kč), 10 vajec 52Kč, sýr Cheddar 400g 88Kč, 3 koblhy s džemem 29Kč, 6 zmrzlinových kornoutů v krabici 54Kč (ČR 69Kč). Neberou nás v ČR nějak na hůl?

A pro zajímavost, policie je tu vybavena autama Škoda Octavia Combi 😊.

Trasa:      Newry, Banbridge, Lurgan, Moira, Antrim, Ballymena, Ballycastle - 155 km

Nocleh:   Ballycastle - 54.1027786N, 6.2445014W

17. Trajekt do Belfastu

Čt 7. 8. 2025

Místo uložení ke spánku se naloďuji ve 23:15h na trajekt do Belfastu. Maruška mě žertovně varuje, abychom nedopadli jako Titanic. Jak ale byla blízko… on se totiž Titanic stavěl právě tady v docích Belfastu. Nicméně dnešní trajekty něco vydrží a jen houpání do stran kvůli větru připomíná člověku, že je vlastně na moři.

Belfast je největším městem Severního Irska. Hlavním městem se stal v roce 1921 po rozdělení Irska. V roce 2015 zde žilo přes 333 000 obyvatel. Byl dějištěm největších nepokojů v Severním Irsku. Od uzavření tzv. Belfastské dohody v roce 1998 se však město rozvíjí a probíhají velké přestavby. Přesto mi tak trochu běhá mráz po zádech, co všechno se může dít ve jménu náboženství, a jméno Belfast mám stále spojené s organizací IRA. Proč já si tu dobu pamatuji, že?

Po vylodění ve 2h v noci projíždím lidu- i autu- prázdným centrem města. Silnice a křižovatky jsou jen moje. Ach ta technika!😊 Myslím to teď pochvalně! Navigace v tabletu mě spolehlivě protáhne, ani nevím přesně kudy. Vyhovuje mi pro nocování až druhé vybrané místo na velkém parkovišti řetězce Tesco. Má otevřeno nonstop, ale parkoviště je prázdné.

Ráno doplním naftu, je tu dokonce levnější než ve Skotsku, za 39Kč litr. Benzín je všude v Británii levnější zhruba o 3Kč. Mířím na jih do hor kopcovitou krajinou lemovanou ohraničenými políčky a pastvinami. Na rozdíl od Skotska ovšem nikoliv kamennými zídkami, ale živými ploty nebo keři. Domy se staví většinou z cihel, ohozené, nabílené nebo z červených pálených cihel. Skotové jsou zřejmě skromnější, vyhovují jim obydlí po předcích, místní staví nové domy a podstatně větší v evropském stylu jako u nás. Později v horách se kamenné zídky kolem pozemků přidávají k těm zeleným. Jsou ovšem jiné, z oblých kamenů a na můj vkus již moc vyumělkované. Ty skotské jsou pro mě, jak to říci… opravdovější?

Nátura irských řidičů je zcela odlišná od skotských. Tu tam je vstřícnost, ohleduplnost, klid. Ve Skotsku jsem si na úzkých silničkách nebo v parkujícími auty zacpaných ulicích měst dávali vzájemně přednost. Tady je dravost. Kdo tam je dřív, má přednost. Často i nebezpečně předjíždějí a připadám si jako doma. Horší to je na úzkých silnicích. Mám pocit, že mi chtějí dát najevo: "Máš velké auto, uhni, nezabírej mi můj pruh!" Oni prostě nezastaví ve vyhýbacím pruhu, jedou jak šílený, ani nezpomalí!!! Jedou čekají, že uhnu a zastavím! Někdy je to fakt otřes, že se o to své auto nebojí.

Ve městě Dundrum mě zaujaly dva kostely kousek od sebe, jeden katolický, druhý protestanský patřící anglikánské větvi církve nazývané Church of Ireland (Irská církev). Ukazují, že různá náboženství se mohou respektovat. Katolický byl otevřený, protestanský zamčený. Během chvíle ale ke mně přichází mladý pán, představuje se jako Colin a jestli se chci podívat do kostela? Zajímá se, odkud jsem a prohodíme pár vět. Vychází najevo, že je pastorem v tomto kostele, bydlí s rodinou naproti a když viděl můj zájem, jak sahám na kliku dveří, šel za mnou. Jak milé… 😊

Chtěl jsem spát někde v horách, ale vyvádí mě z toho fakt, že tam většinou chybí signál.

Trasa:      Belfast, Dundrum, Newcastle, Attical, Kilkeel, Hiltown, Warrenpoint - 145 km

Nocleh:   Belfast po trajektu - 54.5500428N, 5.9220372W

                 Warrenpoint - 54.1027786N, 6.2445014W

Vzkazy:

Maruška :

Ahoj Peťo, přeju Ti, abys trajektem dosáhl Severního Irska. "Aby se trajekt nepotopil až na dno" jako zaznělo v Saturninovi ohledně utrženého hausbotu na Vltavě "hodně lodí se potopí, a to vždy až na dno". Odlehčení z našeho oblíbeného Saturnina od Zdeňka Jirotky 😊. Přeju Ti dobré počasí, již žádné bouře podobné té předvčerejší Floris, a ať Tě anděl strážnej stále ochraňuje a provází při putování a poznávání ostrovů. Maruška, Majda a Hubert               … no vidíš, nejsme až na dně, nejsme Titanic 😊

16. Polostrov Rhins of Galloway

St 6. 8. 2025

Dnes ani památka po Florisu, téměř bez větru, jen ulámané větve na krajích silnic říkají, že něco proběhlo. Zcela jasno není, ale slunce se dere chvilkama i ven. Čeká mě v noci trajekt do Belfastu, tak jsem si jako případnou rezervu nechal pro den poloostrov Rhins of Galloway.

Nevyniká žádnými horami, naopak vypadá ploše mírně zvlněný. No ale od moře jsem se pohyboval i ve výšce 125 m.n.m. Na celém území se prakticky jen hospodaří na farmách, jedna navazuje na druhou, obcí je to velmi málo. Úrodná půda umožňuje nejen pastevectví. Hojně vidím pole s pšenicí, kukuřicí, řepkou i zeleninou.

Je to pohoda, když vlastně nemáte daleký cíl a jen tak se potulujete. Objevuji krásy těch pár obcí a městeček, zajíždím co nejjižněji mě s obytňákem pouští silnice. Převážně jedu po silnicích třídy B, tedy často jen pro mě a vyhýbat se musíme na místech rozšíření. Ony silnice třídy A jsou tu jen dvě a to napříč poloostrovem. Pro mě to znamená jet kolem 50 km/h, před každou zatáčkou zpomalit na krok, protože netušíte, co vás tam překvapí. Ony totiž tady kvůli větru mají silnice z obou stran většinou keře.

Tady jsou na tyto silničky zvyklý, provoz je velmi slabý, většinou sami zastaví na rozšíření a pouštějí mě. Jen jednou jsme se vzájemně vylekali přímo v zatáčce společně s popelářema. Kde jinde taky😊. Tak velký auto tady prostě nečekali. Ale v pohodě se vyhýbáme, jen jsme na to v první okamžik hamtli oba! 😊

Farmy, domy… co k tomu dodat, Skotsko. Nečekaně se mi na západním pobřeží otevírá městečko Portpatrick s krásným malým přístavem, nábřežím, majákem i s původním obydlím správce majáku. Před ním je stará oboustranná lavička, sedat lze podle směru větru do závětří. Nad městem dominuje hotel, zřejmě bývalý zámek.

Všiml jsem si už včera, že domečky na pobřeží mají alespoň jedno okno větší, u starších verandu s velkým oknem. A víte proč? Viděl jsem několikrát za oknem sedět člověka v křesle a knížkou v ruce. Chránění před větrem a v teple od sluníčka si užívají pohodu krásné výhledy na moře a čtou si… 😊

No a teď čekám nedaleko přístavu v Cairnryan na noční trajekt do Severního Irska, se Skotskem se loučím. Je tu opravdu krásně. Tedy příroda rozhodně a život? Je jiný, ale asi taky krásný, jinak by odtud lidé utíkali.

Trasa:      Sandhead, Drummore, Port Logan, Portpatrick, Kirkcolm, Stranraer, Cairnryan    - 179 km

Nocleh:   Cairnryan - 54.8670678N, 4.8938800W

15. Southern Uplands

Út 5. 8. 2025

Ještě se vrátím ke včerejší bouři Floris. Přežil jsem ji v pohodě, já před ní vlastně včas ujel na jih. Ruka osudu mě vedla, když jsem plánoval trajekty. Včas jsem opouštěl Skotskou vysočinu a trajekt mi jede až zítra, kdy už má být i klidnější moře. Muselo to ale být včera na severu opravdu hustý. Vichr prý v nárazech dosahoval až 190 km/h, ukazovali i videa, jak obracel vodopády a voda se valila nahoru! Na ostrově Sky byl vydán zákaz výjezdů karavanu na silnici z důvodu nebezpečí převrácení pro vítr. Doprava zkolabovala, nejezdily vlaky, lodě, nelétala letadla, Kolabovala elektrika. Varování byla dokonalá, já dostal email od DROZD a ještě SMS od místních úřadů s varováním. Oni prostě vědí, kde se vám přihlašuje do sítě mobil.

Vydávám se záměrně z výpadovky klikatou silnicí do vrchoviny. Také z důvodu protivětru na hlavní silnici, směřuji na západ. Silnice A172 je poměrně široká a vidím zase úplně jinou krajinu. Je tu více lesů, smíšených, a často mě chrání před větrem. Oku lahodí krásná políčka, ale hlavně pastviny ohraničené kamennými zídkami. Tu se pasou ovce, tu kozy, tu krávy a často i koně. Bohužel mi počasí v kopcích nepřeje, mraky většinou až na zem, mrholí až prší, no prostě anglická klasika😊.

U jedné z farem mě z dálky zdraví pán o holi s paní, zřejmě bývalý farmáři na vejminku. Jak milé. Samozřejmě jim to oplácím a smějeme se na sebe. V obci New Galloway s krásnou ulicí ze starých kamenných domů potkávám paní v tričku a šortkách. Začalo pršet, přesto se na mě usměje a mává. Člověka to hned pohladí …

Toulání mě náhodně zavádí do městečka Wigtown. Zaujal mě kamenný kostel bez kříže na věži. Patří Skotské církvi, která je řazena mezi protestantské církve Skotska. Vznikla roku 1560 odštěpením od římskokatolické církve reformací, kterou ve Skotsku vedl John Knox. Převažuje v ní kalvinistické zaměření teologie. Na rozdíl od Anglikánské církve v Anglii není Skotská církev formálně státní církví; král je řadový člen církve. V roce 2013 měla Skotská církev asi 400 tisíc aktivních členů (asi 7,5 % populace Skotska).

Lemuji pár kilometrů západní pobřeží u Irského moře. Vítr dávno ztratil sílu, ale i tak se mi jede proti větru docela hůř.

Trasa:      New Galloway, Ringford, Newton Stewart, Wigtown, Whithorn, Dunragit - 179 km

Nocleh:   Dunragit - 54.8670678N, 4.8938800W

14. Bouře Floris a Southern Uplands

Po 4. 8. 2025

Včera večer mě Maruška varovala, že se na Skotsko valí obrovská bouře Floris. Dostal jsem i varování emailem díky registraci DROZD. Internet mi dává bližší informace s tím, že hlavní část se valí na severní Skotsko, odkud jsem právě ujel. Nicméně varování proti silnému větru až velikosti orkánu, hlavně u pobřeží, nebezpečí létání předmětů vzduchem a lijákům usměrňuje moje plány a místo kolem západního pobřeží stáčím cestu do vnitrozemí. Ostatně stejně mám zálusk projet část Southern Uplands (Jižní vrchoviny), která se nachází pod Glasgow na jih.

Ráno leje, mraky až na zem. Potřebuji doplnit naftu a potraviny, sjíždím do obchodního areálu v Glasgow. Nejlevnější nafta je u řetězce Sainsbury's, to vím už z minulé cesty, za 40,30Kč. Lidl pak má ceny potravin kromě alkoholu podobné cenám v Čechách.

Projíždím Glasgow v mlze, dešti a vichru s přehledem jen díky navigaci v tabletu. Bez ní to dnes fakt už asi nejde. Na dálnici žádná sláva. Nárazy větru jsou tak silné, že mě občas vykolejí ze stopy třeba i o metr! Neustále koriguji stopu volantem. 90 je maximum, spíš musím zpomalovat i na 70. Mám vyhlédnuté místo pro nocování na vrchovině, ale ve skutečnosti pak nepřipadá v úvahu pro silné poryvy. Až na druhý pokus nacházím velmi pěkné místo pro nocování ve městě Domfries na parkovišti u Campusu, kde i proti větru jsem trochu chráněn.

Dočítám se, že bouře opravdu řádí, na severu nejezdí vlaky, nelétají letadla a trajekty nevyjíždí. Ještěže mám trajekt do Severního Irska až ve středu večer. To už by měl být klid.

Vypadalo to, že dnes neposkytnu žádnou fotku. Ale jako mávnutím proutku po vjezdu do vrchoviny vykukuje i sluníčko. Jaký to zázrak dnes😊. Kopce jsou nižší než na Skotské vysočině, všude tráva, lesů málo. Ovečky se pasou, kam jen dohlédnete. Velmi pěkné nepopsatelné výhledy. Jsem opět tou nádherou unešen. Něco přikládám.

Trasa:      Glasgow, Kirkmuirhill, Elvanfoot, Thornnill, Dumfries - 178 km

Vzkazy:

Maruška :

Ahoj Peťo, tos hodnej, žes místo starý skotský chalupy jako náhradu vyfotil starej polozřícenej hrad, stejně vypadá moc dobře :))), protože ta fotka je krásná. Navíc Ti tam skoro pořád svítí sluníčko, a nám tady v Čechách nesvítí a furt :))) leje. Ukradls nám sluníčko. Ve Skotsku má skoro pořád lejt, ne v létě v Čechách, jo,jo... Je vidět Petře, že umíš velice dobře s fotoaparátem, vypadá to jak vyumělkovaný fotky. Krásný a ta příroda Tě musí hladit. Díky, žes vyfotil též skotsky chlapy , jednak ve žlutým kiltu a jednak dudáka v další barvě kiltu. Opravdu nejen umělý povrch se nazývá "Tartan", ale i skotská látka v níž je vytkána kostka, to je též "tartan". To si piš :))) Opatruj se mi, moc Ti přeju krásný a klidný cestování. Ať potkáváš dobrý lidi při putování po ostrovech a Tvůj strážnej anděl Tě chrání. Tvoje Maruška s Majdou a Hubertem
… fotky fakt nevyumělkovávám. Dokonce mám pocit, že skutečnost je hezčí než na fotkách😊

13. NP Loch Lemond

Ne 3. 8. 2025

Krásně se mi spalo při ťukání kapek do střechy. Lilo a lilo do 6h. Přes den mi sluníčko místy dopřálo nádherné výhledy. Projíždím zbytek Glencoe a odbočuji ještě k momoři, tedy spíš k fjordům, a znovu do hor. Lákají mě vrcholy NP Loch Lomond kolem stejnojmenného jezera.

Nemám slov. Neuvěřitelně nádhernou přírodu protíná slušná silnice. Zeleň všude okolo přímo září zdravou barvou, ať už mluvím o trávě, jehličnanech s novými výhony nebo o vegetací porostlých kopcích. Je vidět, že vláhy je tu dostatek a travám se daří i na skalách. Když už jsou někde skalnaté stěny, tak výhradně na severních stranách hor.

Maruška projevila, dnes vidím, nesplnitelné přání, abych vyfotil taky nějakou barabiznu a ne jen zámky. Tady a barabizny 😊? Tak jsem splnil úkol jen napůl – je to zřícenina hradu Kilchum Castle na jezeře Loch Awe.

Když už jsem se zmínil a silnicích, jsou tu tři typy silnic:  M - dálnice na mapách zelené (max. 112 km/h),  A - státní, často i čtyřproudé, v mapách zelené nebo oranžové (max. 96 km/h)  a  B - okresky v mapách žluté a bílé, často jen s jednoproudé s vyhýbacími místy (max. 80 km/h). M a A v pohodě, ale B je dobré volit jen v nutnosti, kam bych se jinak nedostal. Na nich je třeba dávat opravdu velký pozor, obzvlášť obytným autem.

Po poledni zastavuji v sedýlku po delším stoupání. Výhledy do údolí vyrážejí dech. Navíc zjišťuji, že tu hraje jen tak dudák v kroji na dudy. Ohřívám tedy oběd a za zvuků dud a kocháním přírodou pomalu pojídám Chilli con Carne😊.

Trasa:      Tyndrum, Dalmalli, Inveraray, Succoth, Luss, Arden - 138 km

Nocleh:   Arden - 56.0273206N, 4.6327186W

12. Glencoe

So 2. 8. 2025

Nevím, jak si to zasloužím, ale moje včerejší úvaha se vyplnila. Odpoledne se to trochu trhalo a napadlo mě, že ráno bych Bena mohl vidět. A taky jo… bylo úplně jasno, jen malé mráčky kolem vrcholu. Vyplatilo se 😊.

Ale vrátím se ještě ke včerejšku. Francouzi se přišli zeptat, zda mi tam nebudou vadit (20m ode mě). Večer jsem u knížky usnul a po 22h najednou slyším u hlavy auto a hlasy. Přijeli Němci obytnou dodávkou a nacouvali zezadu na mě skoro až na nosič s kolem. Navíc šoupačky do auta. Nechápu, měli možnost zaparkovat o 3m dále, ale museli! Šoupačky pro výlez přímo do vysokého kapradí. Nemohli se otočit a dát auto obráceně. No nic, naštěstí bouchly dveřma asi jen 5x a šli spát. To je rozdíl ohleduplnosti mezi lidma, co? Jak zaparkovali ukazuje obrázek.

Mám stále do trajektu rezervu, nespěchám. Neptunovy schody na Caledonian Canal jen objíždím, tam jsme byli minule, ale cesta kolem Loch Leven mě baví a stojí za to ji projet. Cestu kaňonem Glencoe projíždím po třech letech už potřetí, ale zase jsem unešen. Ne nadarmo se říká, že je to nejkrásnější cesta ve Skotsku. Tomu odpovídá i návštěvnost. Každý kousek mimo sinici je obsazen auty…

Moc se mi tady na náhorní plošině mezi jezírky a rašeliništi líbí, zůstávám na noc 😊.

Včera jsem měl trochu nepříjemný zážitek. Jak jsem si děkoval, že jsem si doma přendal ochranný duralový kryt z levého zpětného zrcátka na pravé. Kryt jsem okoukal v Norsku na náklaďákách a hned udělal, protože už mi zpětné zrcátko takto odešlo. Bolest karavanů, kdy se střetnou za jízdy zrcátky. Jedu do levé zatáčky dost pomalu, v protisměru obytňák celointegrál, co nás nástavby trochu ignorují, jsou namyšlený, si to sviští a střihne zatáčku. A co myslíte… rána … zrcátka se střetla. Co se stalo jemu, nevím, ani nezastavil, vědom si své viny. Mé zrcátko vydrželo. Naštěstí.

Pozoruji lidi po celou cestu. Asi tady mají těžší živobytí kvůli povětrnostním podmínkám, ale jsou asi spokojeni. Nikam se neženou, po ničem nepachtí, jsou klidní, nepředjíždějí. Obdoba seveřanů ve Skandinávii. No vlastně, už mi to dochází, mají stejný původ. Vikingové ze Skandinávie kdysi dobyli Skotsko a zastavili je až Římané na Hadriánově valu. A je to jasný 😊. Většinou bydlí v udržovaných domech po předcích. Někdo skoro v zámečku, ale většině stačí malé domy. Stačí jim to. Víc žijí. Všude je uklizeno, vidím zametat i chodníky před domy a hodně věnují zeleni kolem domů.

Dost nemilé jsou obrovské rodinné starosti Marušky. Když neřídím, vlevo je prostě vlevo, věnuji se provozu, tak na ní hodně myslím. Jsme stále v kontaktu.

Trasa:      Onich, Kinlochleven, Glencoe, Lochan na h-Achlaise - 87 km

Nocleh:   Lochan na h-Achlaise - 56.5893453N, 4.7466800W

11. Ben Nevis

Pá 1. 8. 2025

Typické skotské počasí pro vysočinu mě ani moc nenutí vstávat. Mlhavo, mrholí. Ranních 11°C se sotva vyšplhá v horách přes poledne na 14°C. Hory jsou v mracích, přesto se podívám k lanovkám blízko Ben Nevisu, nejvyšší hory Skotska 1345 m.n.m. Už před 3 roky se nám s Maruškou schovala v mracích a mám obavy, že to nebude lepší. Nakonec zjišťuju z mapy, že lanovky by mě sice vyvezla někam nahoru, ale dál to znamená pěknou túru … v tomhle počasí? Vzdávám to.

Nakonec mi to ale nedá, v tomhle počasí není kam spěchat, nacházím místo pro nocleh tak, abych na Bena, jak mu tady říkají, viděl. Třeba se večer ukáže a udělám si odpočinkové odpoledne s knížkou. Ukazuje se mi nakonec téměř celý a jen na chvíli. Už ho opět zahalují mraky. Tak konečně 😊.

A co mě překvapilo? Parkuji na noc na takovém místě mimo parkoviště. Ted k večeru přijely společně dva francouzské karavany a představte si, přišli se zeptat, zda mi nebude vadit, když tady přespí se mnou. Co k tomu dodat, slušnost je pro některé lidi stále ještě samozřejmostí. Tedy přiznám se skromně, že já to už taky párkrát udělal, když jsem zastavil podle Park4Night někde mimo parkoviště a někdo už tam parkoval, ale oni stojí asi 20m ode mě.

Trasa:      Lagan, Spean Bridge, Fort William - 89 km

Nocleh:   Fort William - 56.8843992N, 5.0473992W

Vzkazy:

Jirka P. :

Ahoj Petře, dobře jsi to naplánoval. Pěkné fotky, milé texty. Drž se (na silnici vlevo) a ať se Ti vše vydaří jak máš v plánu. Z Brna zdraví Jirka P.       ... ahoj Jirko, vlevo se držím i díky cedulkám na palubce...😊

Maruška :

Ahoj Petříčku, opravdu Ti moc závidím, žes byl i na Balmoralu. Nejen představení z Nosticova divadle o Alžběte II. ztvárněné Ivou Janžurovou, co jsme viděli, ale i knížka od Tvé dcery Petry o Alžbětě, mi díky Tvému popisu a putování dokreslila, co si umím vůbec vše představit. Odlehčím, jo, jo, "to je ta aristokracie, ... musíš navštívit všude kde jsou panovnická sídla. Si myslíš, že když jsi od těch hrabat a téměř od potomků švédského generála Banera, tak holt musíš navštěvovat sídla. Jo, vrána k vráně.... "
Nebyla by k vidění něco jiného, třeba nějaká stará chalupa? Myslím na Tebe, snažím se, říkám si o pomoc a jsem v myšlenkách s Tebou. Hubert mi teď vylezl do klína, i když Ti píšu tato písmenka.
Pozdravují z Moravy - Vlastička od Libora M. Vyfoť nějaký skotský bizony:))) vovečky:))) a co Tvá plyšová posádka, stále mlčí, stále mlčí? :))) Nežvaní Ti do řízení a nevolají, jezdi vlevo, jezdi vlevo? Petře, opakuji se, ať Tě provází Tvůj anděl strážný, zdraví Tě ze Zbraslavi Tvá Maruška, Majda a pes Hubert            ... ahoj Maruško, máš nesplnitelné přání, stará zanedbaná chalupa a tady? 😊 Dnes jsem zrovna zachytil nějaké bizony. A posádka je přímo vzorová, se vším souhlasí a nemluví mi do řízení 😊 

Maruška :

A ještě úsměvnou aktualitu, protože Ti včera nešlo připojení na Tvé stránky cestopisu, Tak jsem dnes ráno již s připravenou snídaní na talířku psala vzkaz pro Tebe k Balmoralu. A Hubert viděl, že nesnídám a píšu, tak mi ze stolku v druhé místnosti "sežral" celý chlebíček s medem, holt jsem talířek nechala nízko položen. Má chyba! Ať Ti ve Skotsku ani Irsku "vovečky" nevlezou do obytńáku a nežerou Ti Tvé milovné bramboráky :)))  Štastnou cestu, TM

Petr T. :

Bramboráky … Paráda až jsem na ně dostal chuť. Opatruj se a ahoj.

Dana V. :

My si dali bramborové placky

Markéta J. :

Skvělé užívej si to😊

10. Balmoral Castle

Čt 31. 7. 2025

Podle mapy jsem spal asi 500m od kostela Glengairn Church, zvědavost nedá pokoj, zastavuji se u něj. Vypadá to podle cedulek, že se dnes jedná o soukromý majetek a jako kostelík již neslouží. Rozhodně je zavřený.

Hlavním cílem dnešního dne je pro mě Balmoral Castle. Majetek zakoupil v roce 1852 manžel královny Viktorie princ Albert a dodnes slouží jako letní královský byt britské královské rodiny. Pravidelně v něm pobývala alespoň v létě královna Alžběta II. se svým manželem vévodou z Edinburghu. Královna zde 8. září 2022 i zemřela.

Majetek, kromě samotného areálu zámku, zahrnuje také více než 20 000 hektarů (200 km²) okolních pozemků, které jsou lesnicky a zemědělsky obhospodařovány, kromě jiného slouží i pro chov poníků. Zámek Balmoral slouží, mimo jiné, také jako neoficiální válečný úkryt pro britskou královskou rodinu zejména z toho důvodu, že zámek ve Windsoru se nachází poblíž mezinárodního letiště Londýn Heathrow. Existují i spekulace o tom, zda zámek neslouží britské královské rodině jako protiatomový kryt. Zámek a panství Balmoral jsou soukromým vlastnictvím královské rodiny a nepatří do majetku Koruny.

Z mé představy, že někde dál zaparkuji a objedu si zámek na kole jsem rychle vyveden. Celé panství je s velkým okolím chráněno jako "Privát" a zastavit jsem mohl až daleko u královské palírny whisky Royal Lochnagar. V obchůdku mě srdečně vítají starší pán a paní se slovy "Dobrý den, máte hezký den?" Poznávají ve mně cizince a projeví zájem, odkud jsem. Czech republic jim moc neříká, ale po upřesnění, že dříve jsme byli Czechoslovakia byli hned doma. Omlouvají se, že neumí česky. Žertuji, že si snad rozumíme anglicky a docela jsme se zasmáli a pobavili 😊. Je to pro mě krásný pocit, když si mohu zažertovat s rodilými mluvčími.

No, a protože si Balmoral přece nemohu nechat ujít, zaparkuji za 5£ a zaplatím vstup 18,5£ (dohromady asi 700Kč). Udělal jsem strašně dobře. Zámek je umístěn u řeky Dee obklopen překrásným parkem, následně jehličnatým lesem. Je zde kromě hospodářských pozemků i privátní golfové hřiště. Klid a ticho vás tu vyloženě pohladí a přivede i k rozjímání. Vůbec se nedivím, že si to tu královna Alžběta II., princ Philip i současný král Karel III. zamilovali. Až mi z toho mrazí v zádech. Vědomí, že tu nedávní a současní panovníci chodili jako teď já, podtrhuje můj prožitek a mám velmi zajímavé pocity. A taky potěšení na duši.

Pokračuji dále NP Cairngorms. Krajina je vyloženě pastvou pro oči. Horské silničky jsou úzké, ale doprava je slabá, dá se jet. Při míjení musíme vždy oba jet vyloženě krokem nebo počkat na místě pro vyhýbání, což Britové často dělají velmi gentlemansky 😊. Kopce kolem jsou obrostlé jasně zelenými travinami, vřesy, vypásané ovcemi, údolím se dere říčka. To snad ani fotoaparát nedokáže zachytit.

Na Skotské vysočině je to opravdu samá Destilery, v každém městečku, často i vesničkách. Je to asi tak, jako u nás mělo každé město nebo klášter svůj pivovar… 😊

A hádejte, co jsem si udělal k večeři … 😊

Trasa:      Balmoral, Kirkmichael, Pitlochry, Dalwhinnie - 146 km

Nocleh:   Dalwhinnie - 56.9574306N, 4.2207608W

9. Palírna whisky a Skotská vysočina

St 30. 7. 2025

Budí mě již v 6h řev racků. Ono je hezké spát přímo u moře s krásným večerním výhledem, ale to ráno. Oni si klidně létají u mě a sednou na zídku blízko mé hlavy a jedou jak mašinka. Kdo by u toho spal?! Na komáry vezmete repelent, ale co na racky? 😊 Je zrovna odliv a krásně vidím jak hladina klesá proti přílivu až o 2m na výšku.

Spal jsem těsně u průmyslového města Peterhead, kde je i vězení – muzeum na kopci nad městem. Je tu také elektrárna a velký přístav. V překladu názvu města jde o "Hlavu Petra", ale že bych ztratil tady hlavu si neuvědomuji, teda až na ty boty včera. 😊

Nejseverněji na letošním putování jsem právě dnes ve městě Banff. Jsou zde obrovské pláže ve městě. Ale právě teď při odlivu, kdyby nebyla zima 18°C, byste šli do moře dobrých 200m.

Odlepuji se od moře a stoupám do vnitrozemí. Obce tu moc nejsou, farmy navazují jedna na druhou a každá má svůj název. Uprostřed polí a pastvin je pak farma s typickým skotským obydlím. Nepotřebují žádné honosné vily, ctí tradice a využívají všechno, co vytvořily předkové. Typický je podlouhý přízemní kamenný dům s tradičními komíny v obou štítech kratších stěn. Každý Skot totiž ví, že krby na obou koncích stavení vytopí celý dům. Jak prosté.

Navštěvuji rodinou palírnu Glenfiddich ve městě Dufftown. Areál si můžete prohlédnout zdarma. Pokud byste chtěli vidět provoz s ochutnávkou 3 vzorků, tak za 30£ (870Kč). Ochutnat nemohu kvůli řízení, tak se spokojím jen s prohlédkou palírny. Alkohol je ale v Británii velmi drahý. Nejlevnější litrovku si tady můžete koupit za 56£ (1600Kč), nejdražší 60-tiletou pak za 122000£ (3,5mil. Kč).

A už mě vítá Skotská vysočina. Vjíždím do NP Cairngorms. Na tuto chvíli jsem se těšil, protože krajina je fakt úchvatná. Kopce plné vřesu, který začíná kvést, občas kamenný dům, ovce, krávy, koně. Silnice náročná i pro auto s klesáním či stoupání i 20%. Dvojka má co dělat 😊.

Také jsem dnes navštívil Lidl. Tedy úplně jiná úroveň zboží než u nás. Produkty označují vlaječkami země původu a mají zde i hodně místních potravin. Konečně mám chutný žitný chléb 600g za 57Kč. Máslo britské 57Kč, mléko 2,25l za 48Kč, 10 vajec 41Kč…

Trasa:      Peterhead, Banff, Keith, Dufftown, Tomintoul, Glengairn Church - 172 km

Nocleh:   Glengairn Church - 57.0995925N, 3.1577553W

Vzkazy:

Petra :

Ahoj tati, zase to vypadá, že si všechno krásně užíváš. Dnes jsem pročítala tvůj deník po pár dnech. Máme tábor, hrajeme si na Robinsony a není signál 🤷‍♂️😆. Fotky jsou krásný, doufám, že se tam taky někdy podívám.😉 Botám jsem se upřímně zasmála. Těší mě, že my s Kájou nejsme jediní popletové v rodině 😅😉. Měj se krásně a opatruj se🙂. Petra, Barča a Kája  

…pozdravujte všechny na táboře 😊 P.

Jana Sch. :

To je v pohodě, za pár let bude hůř...🤩 … Ponožky Dědoles jsou dvojka

Miloš K. :

To je teď moderní, je vidět, že jdeš s dobou a sleduješ nové trendy 😂

8. Glamis Castle a Dunnottar Castle

Út 29. 7. 2025

Ráno to vypadá na téměř zataženo, ale světe div se, vybírá se to, slunce mi dopřává, i když teplota během dne sotva kolem 20°C. Celé východní pobřeží Skotska je viditelně úrodný kraj. Na obě strany silnic vidím ječmen, brambory… ječmen, ječmen… pro změnu brambory, ječmen a tak pořád dokola 😊. No, z ječmene se pálí whisky a z brambor líh. Na co myslíte, že to jsou tady ve Skotsku hlavní plodiny 😊? Ale abych jim neškodil, občas vidím i pšenici a dokonce i lán cibule.

Glamis Castle je velmi známý skotský hrad v majetku skotské šlechtické rodiny Bowes-Lyon. V roce 1900 se zde narodila Elizabeth Bowes-Lyon (známá později jako Královna Matka a tedy matka bývalé britské královny Alžběty II.). Ta se v roce 1923 provdala za pozdějšího britského krále Jiřího VI. Na Glamisu se jim v roce 1930 narodila i jejich mladší dcera, princezna Margaret. Půlka hradu je přístupná veřejnosti, zbytek využívá rodina a správa majetku. Ve velkém okolním parku potkáte pasoucí koně, krávy včetně skotského skotu 😊. Teď jsem se tedy zasmál tomu spojení "skotský skot", jak je ta čeština krásná… myslím tím pravé skotské plemeno.

Anglický dramatik William Shakespeare zasadil na hrad Glamis děj své tragédie Macbeth. V této hře zabil král Macbeth na Glamisu krále Duncana.

Druhou dnešní zastávkou je hrad Dunnottar u města Stonehaven. Počátky se datují někdy do 12. a 13. stol. Byl prakticky nedobytný. Jeho umístění na skalnatém výběžku do moře je uchvacující. Během anglických občanských válek byly skotské korunovační klenoty ukryty na hradě Dunnottar před vojsky Olivera Cromwella, které napadly Skotsko, protože měl zničené starší anglické korunovační klenoty.

A teď opravdu něco k zasmání, nebo už mě fakt zmáhá Alzheimer 😊? Na hrad Dunnottar vyrážím pěšky a aby se mi dobře šlo, vyměním sandály za botasky. Natáhnu ponožky, obuju se a vyrážím. Při návratu kousek před autem mi každá noha našlapuje jinak, kouknu dolu a málem jsem se potrhal smíchy. Výsledek vidíte na poslední fotce. Nikdo si toho za celou dobu nevšiml, nikdo se ani neusmál. Po nohách prostě nikdo nekouká. Nebo že bych založil novou módu 😊? "Ale maminka mi sundavá bačkůrky, když mě koupe….." 😊

Trasa:      Glamis, Montrose, Dunnottar, Aberdeen, Boddam - 188 km

Nocleh:   Boddam - 57.4737003N, 1.7766058W

Vzkazy:

Maruška :

Peťo:-)), to jsou tak přenádherný fotečky, to vypadá jak z pohádky. Prosím, opatruj Tě tvůj anděl a Pán bůh a jen a jen vlevo. Tvá Maruška, Majda a pes Hubert

Lea :

Ahoj dědo, a máš moc krásný výhled. A doufám že se ti tam líbí. Mám tě moc ráda, Leontýnka.😘🌟💋❣🪷🪻🛩🗽 Máme svobodu.😘     ... jste s Jonášem zlatý... jste s ledečskýma moje milovaný děťátka.. líbí se mi tady moc.. A svobodu mam taky😀🥳🌻

7. St. Abbs a hrad duchů

Když slyším hlášky o počasí doma a ve Švýcarsku (zima a lijáky), tak žasnu, jak tady mám hezky. Když jsem se někomu zmínil, že mám v plánu Skotsko a Irsko, většinou bylo odpovědí: Ty chceš zmoknout? 😊 A já zatím až na chladné ráno dnes 12°C si užívám často i sluníčka a teploty do 24°C. Ale ono to třeba i přijde, já vím….

Vracím se na St. Abbs, protože tam nebylo včera kde zaparkovat. Nádherná klidné malá vesnička s překrásným pobřežím mě vítá na kole. Je tu spousta malých rekreačních domečků ve stylu řadovek. Objíždím na kole ještě útes St. Abbs Head a pak v autě popíjím zasloužené kafíčko.

Pokračuji podél pobřeží až k známé zřícenině hradu Tantallon Castle. Hrad pochází z r. 1350, měl bohatou historii, ale v poslední době se proslavil záhadnými jevy. Dvěma lidem v posledních 30 letech se na fotkách objevily podivné postavy, které tam nebyly. Fotky byly podrobeny expertízám a bádání a bylo potvrzeno, že s fotkami nebylo manipulováno. Záhada! Jsou názory, že to jsou postavy duchů z tohoto hradu. Nebo že by strašidla cantervillská o kterých psal Oscar Wilde? 😊 

V blízkosti hradu se z vod Severního moře vynořuje ostrůvek Bass Rock, který je rájem mnoha druhů ptáků. Ukrývá také ruiny kláštera, starou věznici a maják z roku 1902. 

Poprvé jsem musel také nakupovat v obchodě COOP, došel mi chleba. Ceny jsou tu tedy poměrně vyšší, tedy až na zmrzlinu, ta je naopak nízká. Půl kila tmavšího chleba za 70 Kč, malý koláček za 35 Kč, máslo 250g 87 Kč, 10Dkg salámu od 40 Kč…

Kvituji také s povděkem, že nová verze navigace Mapy.com už nefungovala na starém tabletu s Android 5. Já konzervativec jsem byl donucen koupit nový tablet, protože navigaci v tabletu potřebuji. Zde v GB nemám mapy v dodané navigaci s autem. Musím konstatovat, že díky této výměně mi navigace chodí spolehlivě a GPS je také lepší, neztrácí signál, tedy místy nebloudím 😊. Někdy holt se pokroku nemá bránit!! 😊 

Trasa:      St.Abbs, Tantallon Castle, Edinburgh, Dundee, Westerkeith Hill - 236 km
Nocleh:   Westerkeith Hill - 56.5361131N, 3.1974667W

Vzkazy:

Maruška :

Ahoj Petříčku, píšeš opravdu zajímavé údaje a navíc se Ti daří zachycovat, nalézat zajímavosti a nebo místa, na která jsi byl upozorněn dříve či ses v přípravě o nich dočetl. Pro mě je to pohlazení, podpora, že vím, že prožíváš tu nádhernou svobodu, a navíc je Ti odměnou spousta těch prožitků, které se nedají z dokumentárních filmů zažít. Velice mě těší, že čtu taková povzbuzení od Tvých dětí, vnoučat, přátel, kamarádů. Všem Vám děkuju, že též na Petra myslíte a jste na dálku s ním. Petře, opatruj se mi, opět hlavně a jen vlevo 😊 Tvoje Maruška s Majdou a psem Hubertem

Jana :

Ahoj, včera jsme se rozloučili s Bodamským jezerem, prší a prší už pár dní a ještě pár následujících bude. Ochladilo se na 15-20 stupňů. Tak jsme Švýcarsko vzdali, do hor to nemá v tomhle počasí cenu (tam i místy sněží) a dnes jsme přejeli do Itálie. Míříme k moři do Finale Ligure západně od Janova 🙋‍🙋‍                … tak ať se tam pořádně prohřejete😊

6. Holy Island a Lindisfarne Castle

Vzkazy:

Libor M. (UH) :

Ahoj Petře, 

je to asi telepatie... Když jsi 22.7. poslal plán cesty Skotsko/Irsko, tak jsem si na Tebe právě vzpomněl... A to při plánování cesty pobaltskými státy, kde plánujeme se synem strávit pár dnů. Polsko jen přejezd, zastávka u "Trojstyku granic (PL/LV/RU), potom Kurská kosa a dále na sever až do Estonska. Také je v plánu letecký spoj (asi Tallin-Helsinki-Vídeň, potom do UH vlakem), zpátky, kdy musím být doma dříve (hlídací povinnosti...).

Tvoje zápisky z nové cesty čtu denně, vždy po ránu, je tokové osvěžení nad vybroušeným popisem mnohdy šedivé reality. A také ˇTě obdivuji, jak dokonale a dopředu plánuješ, mně to nejde nebo se mně nechce... Po celou cestu přeji pěkné zážitky a po setkání s Maruškou (až přiletí) si to užijete dvojnásobně. Zdraví, Vlasta a Libor (UH)

5. Objevení Harryho Pottera

Vzkazy:

Maruška :

Lea a Jonáš T. :

Ahoj dědo,

Leontýnka:   Ať se ti hezký jede a ať se ti tam líbí. Máme tě moc rádi 😘❤️

… Leo, díky a vám ať se tam taky líbí. Mám vás taky moc rád 😊

Jonáš:   Dnes jsme byli v muzeu Dornier a tam jsem létal na simulátoru opravdového letadla. Užij si cestu! 🛩️ 

… Jony, to sis teda taky užil, co? 😊 To já ještě takhle nelítal ….

4. Whitby

Vzkazy:

Jana S. :

Ahoj cestovateli, máš to teda vymakaný. Tak hodně nových zážitků na té dlouhé cestě. Užij si to a měj se co nejlépe! Šťastný návrat domů. Ivana

3. Greenwich

Čt 24. 7. 2025

Ráno se budím ještě před budíkem v 6h, trajekt mám na 8:50h. V Calais nelze vlastně zabloudit. Už od dálnice vás směrovky navádějí do přístavu. Ten je neskutečně obrovský, ale zase, hned u vjezdu je mnoho bran podle trajektových společností, jen si vybrat. Pak už stačí jen pas, nepotřebujete ani číslo rezervace, všechno mají v počítači podle pasu. Přiřadí vám číslo lajny, kam se zařadíte (těch je tady 1242!). I na lajny jsou roztříděné směrovky po celou cestu. Pak už se jen zařadíte a čekáte na nalodění. Prostě dokonalá logistika. Než dojedu k té mé 154, ujedu ještě asi kilometr.

Ani tzv. Minivízum, které platí do Velké Británie od letoška mít s sebou nemusíte, je přiřazeno rovněž k pasu, pokud si ho včas vyřídíte z domova online.

Přeřizuju všechny hodinky, v Anglii je o hodinu méně, a po 1,5h plavby vyjíždím v Doveru doleva. Kupodivu mi to již nedělá žádný problém, holt z minula po pár stovkách kilometrů řízení vlevo se mi to nějak samo v mozku přepíná 😊.

Zaparkovat v Londýně je problém. Už vjezd je třeba připravit. Greenwich je v tzv. Nízké emisní zóně LEZ. Dopředu jsem si auto zaregistroval na úřadě v Londýně a mám vjezd zdarma, protože auto splňuje emise E6. Ale pozor! Pokud nemáte auto zaregistrované, musíte zaplatit za vjezd, i když emisní zónu splňujete.

Našel jsem si parkoviště u ALDI už doma dopředu, ale je omezené na 2h po zaregistrování v obchodě. Oni každé auto sejmou při vjezdu na parkoviště. Prošel jsem obchodem, zaregistroval SPZ, nasedám na kolo a za sucha stihnu v pohodě dojet na Greenwich a zpět. Paráda. Než jsem pak naložil kolo a zaplatil online přejezd tunelem na druhý břeh Temže, začalo pršet. A toto typické anglické počasí vydrží až do večera do Cambridge. Spím v univerzitní čtvrti, která je plná domků z červených cihel, parků a hřišť.

Trasa:      Calais, London - Greenwich, Cambridge - 279 km

                 Greenwich na kole - 7,6 km

Vzkazy:

Kája O. :

Ahoj dědo máš sebou talisman tučňák?        … samozřejmě Kájo, mám i tučňáka😊 Bez něj ani ránu…

Alice L. :

Užij si to a vrať se v OK! Děti teď mají 16 dní cestu po Toskánsku autem, ubytování naplánované po trase.

Romana N. - Bára :

2. Přejezd do Calais k trajektu

St 23. 7. 2025

Druhý tranzitní den je už klidnější. Počasí se uklidnilo, neprší a teplota z 15° ráno vyrostla chvíli až na 21°C. Mám dnes kratší úsek a navíc doprava až na okolí velkých měst klidná. 

Nemám žádné zajímavé poznatky, odpoledne již parkuji v místě spaní a tak mě zajímalo, jak vznikla vlajka Velké Británie. Tím si vlastně ujasňuji i vznik Irska jako samostatného státu do té doby pod nadvládou Anglie. Rád se podělím 😊.

Na prvním obrázku jsou vlajky jednotlivých zemí Spojeného Království i společná vlajka. Jak vznikala vlajka Velké Británie spojením vlajek jednotlivých zemí včetně původní vlajky Irska ukazuje obrázek druhý. Dnes má samostatné Irsko novou vlajku na obrázku třetím.

Historie Irska je poněkud proměnlivá, zajímavá, ale nebudu vše popisovat, to najdete na Wikipedii 😊. Irský svobodný stát vznikl v roce 1922 po velkých vzpourách a rozporech s Anglií na základě anglo-irské dohody. Oficiálně byla republika vyhlášena až v roce 1949. Irsko v té době bylo jedním z nejchudších států západní Evropy. V roce 1955 se Irsko stalo členem Organizace spojených národů.

Trasa:      Köln, Brussel, Loon-Plage (noc) - 471 km
Nocleh:   Loon-Plage - 50.9870791N, 2.2189786E

Vzkazy:

Jana T. :

Ahoj, super, díky, těšíme se na články a fotky 🤩

Petra O. :

Ahoj tati, užij si to a jeď opatrně 🙂.

Maruška :

Ahoj Petře, moc na Tebe myslím, velice ti přeju užívání cestování, prožívání lidské svobody a pokud možno jen a jen příjemné zážitky po každý den. Vím, že Tě každý den provází anděl, kterého zmiňuje zpěvák Nohavica "máš jizvu na rtu, když anděl při tobě stál". Provázej tě Pán bůh a opatruj se, Tvoje medvídě

Magda O. :

Ahoj Petře, udělal jsi pro mamku mnoho. Myslím si, že maximum, co šlo. I já jsem byla pro to, abys jel ... Věřím, že vše zvládneme a mamka poletí do Dublinu.. 🧚‍♀️🍀😉 Přeju ti šťastnou cestu! A co se týká toho Řecka? No, hodilo by se tedy, vytěžené fin. prostředky z parkování karavanů využít na ekologické zacházení s odpady (plasty,sklo, papír atd..) Odvoz odpadků z ostrova atd..🧚‍♀️ No, uvidíme, jak Řecko s financemi naloží... 😉

Martin H. :

Ahoj, mě tam chybí ostrov Skye, ale je tam spousta Irska, které to určitě vynahradí!🙂 Stastnou cestu!! M … Ahoj... na ostrově Skye jsme byli před dvěma lety ... nádherný.... P. … Tak to jo 😀😀 To bude supr M

Tomáš Š. :

Ahoj, tak pohodové cestování a šťastný návrat přeje Tomáš

Stanislava P. :

Jsi skvělý, užij si to naplno, šťastnou cestu a spokojený návrat domů ať máš...St.

Libor V. :

Ahoj, tak šťastnou cestu a krásné počasí! Libor

Jaroslava M. :

Šťastnou cestu Vám oběma . J

Marta B. :

Přejeme ti šťastnou cestu a krásné zážitky

Michal T. :

Ahoj Petre, to vypada jako naprosto uzasna vyprava, i v krasnem období pro ostrovy, moc si to uzijte! Michal

Líba a Jirka K. :

To ti přejeme šťastnou cestu a šťastný návrat. L+J

Jarmila a Martin M. :

Ahoj, přejeme šťastnou cestu a vítr v plachtách 🙂.Martin a Jarmila

Jarka V. :

Šťastnou cestu!!!!! J.

Láďa T. :

Užij si to. Láďa

Libor M. :

Ahoj Petře, díky za upozornění, příležitostně budu sledovat. Přeju klidnou cestu, krásné zážitky a hlavně šťastný návrat. Libor

Hanka M. :

Petře, úžasná trasa a plán, budeme sledovat. Tak tedy trochu toho štěsticka, zdravíčka a andělíčků strážných a ať vše klapne! Pozdrav Marušce... Hanka

Lída V. :

Šťastnou cestu! A spoustu dobrých zážitků. Lída

Bára V. :

Šťastnou cestu! Četla jsem, kolik talismanů jede s Tebou 😊. Jak velký je ten medvěd? V karavanu si představuju, že asi jako Ta 😊 … nene, asi 70 cm😊  Sedí v sedačce spolujezdce…

MUDr. M. :

Vše OK, užijte si dovču!

Lucia S. :  

Maruska to zvladne a Ty tiez...

Vážení přátelé, příbuzní a kamarádi .... moc vám všem děkuji za všechna ta přání a vůbec, za odpovědi a zájem o moji cestu. Snad vás to moje psaní a fotky alespoň trochu zaujmou 😊 Moc děkuji ... Petr

1. Odjezd

Út 22. 7. 2025

Nasedám do auta a vyrážím v 8:30h. Odjezd je pro mě tentokrát trochu jiný než při předchozích cestách. Jsem poněkud rozpačitý. Maruška řeší několik těžkých problémů a já ji tu nechávám. Snažil jsem se pomoct, jak jen to šlo a doufám, že jsem udělal maximum. Teď nejsem fyzicky při ní, ale duševně ano. Nešlo to vyřešit jinak, trajekty a letenka jsou zaplaceny a aby mohla za mnou přiletět, nemohu plán narušit. Snad to vše vyjde a nakonec si Irsko se mnou užije a odpočine si.

Byl to pro mě dnes v podstatě nezáživný tranzit Německem, ale rozhodně jsem se nenudil. Více jak hodinu poskakuji postupně ve třech kolonách. Velmi těžká hustá doprava s dvěma nehodami, místy lijákem, že stěrače nestinaly, a s pracemi na dálnicích vykonaly své. Rozhodně se nedalo usnout za jízdy.

Spím v Německu na již známém místě z poslední cesty do Calais. Zbude mi menší půlka trasy k trajektu na zítra. Posádka jako vždy - plyšový pes Hubert, talisman tučňák, sobík, kačer a velký medvěd - jede se mnou a bude mě hlídat 😊.

Trasa:      Praha, Rozvadov, Nürnberg, Krunkel - 704 km
Nocleh:   Krunkel - 50.5827836N  7.4982575E

Plán cesty

Sotva jsem kolem Vánoc dokončil zpracování dokumentů a archivu loňské expedice balkánskými zeměmi, už se mi v hlavě rýsovala cesta následující. Kdysi jsem si vyslovil přání, že bych rád projel svým obytným autem všechny země Evropy, kam mě pustí a kde je nějak bezpečno. Když se podíváte na mapku na zádi mého auta, kam lepím barevně autem navštívená území, nemám již mnoho voleb.

Ukrajina a Bělorusko teď nepřipadá v úvahu. Nabídl jsem Marušce projet Irsko. Když už musím trajektem na ostrovy, pojmu to trochu zeširoka a projedu si sám východní část Skotské vysočiny, kam jsme se nedostali před dvěma roky, Severní Irsko a nejsevernější území Irska. Poté zajedu do Dublinu na letiště pro Marušku (nemůže odjet se mnou na 6 týdnů) a objedeme Irsko spolu. Sám tedy budu putovat 4 týdny a pak 19 dnů společně. Tento model se nám osvědčil již ve Skandinávii, kdy přiletěla do Stockholmu.

Čeká mě 4x cesta trajektem a jeden přílet letadlem. To už je trochu náročnější na logistiku, nelze to nechat na náhodě kvůli cenám trajektů a letenky. Hrubý plán cesty začal vznikat už po Vánocích, abych mohl vše zajistit a nakoupit dopředu. Povedlo se, zajištěno a mám jen hrubý itinerář s několikadenní rezervou v každé zemi.  To bylo nutné kvůli určení dnů pro zakoupení trajektů. Nic víc mě nesvazuje a mohu improvizovat. 

Čeká mě opět ježdění vlevo, dlouhý přejezd Anglií na sever, a to si snad zase rychle zvyknu. Cedulky "VLEVO" na předním skle mi to budou připomínat 😊. Maruška pak coby falešný řidič (v Anglii na místě řidiče) bude zase trpět. Ale to je ochotná vydržet, myslíme si, že Irsko za to stojí. Po loňské zkušenosti se zácpou na Acropolis v Athénách se rozhodně budu vyhýbat všem atrakcím. Chceme v Dublinu navštívit pouze Oskara Wildea a lavičku Václava Havla. Po Irsku pak budeme hledat strašidlo Cantervillské.....😊

Když už jsem u Řecka, asi jsem měl zázračné vnuknutí podniknout expedici loni. Letos vydali zákon o zákazu parkování karavanů mimo vyhrazená místa = kempy! Znamená to konec volného putování karavanem v této zemi. To se mi zase něco povedlo 😊.

Ale zpět k cestě na ostrovy. Vše potřebné máme doufejme zajištěno. Mimo trajektů a letenky letos poprvé i nutné registrace turistů pro vstup do Velké Británie, taková malá víza (poplatek 500 Kč za každého). Vše jsem zajistil přes internet z domova. Pojištění auta mám sjednané s maximální asistencí. Krabičku léků pro první záchranu sbalenou. Co si ještě přát? Snad jen nezbytné štěstíčko k návratu bez kolizí a nepříjemností…… 😊